Bratříčku zavírej vrátka

23. května 2008 v 18:34 | Lorraine |  Svíčky
Autor: Lorraine
Píseň: Bratříčku, zavírej vrátka
Originální tvorba

Bratříčku nevzlykej, to nejsou bubáci
vždyť už jsi velikej
"Čeho se bojíš?" špitla do ticha. Upřel na ni oči barvy čokolády, ale nic neřekl.
Prstem kreslila kruhy do trávy. Studila, visela na ní rosa, ale kapičky pomalu padaly dolů a vpíjely se do hlíny. Stejně jako jeho slzy, plakal. Měl strach.
to jsou jen vojáci,
přijeli v hranatých železných marigontkách.
"Neublíží, nic se nestane, všechno bude v pořádku..." zakašlala a vyplivla krev z úst. Běžela závod s časem, a už začínala prohrávat.
Se slzou na víčku hledíme na sebe
buď se mnou, bratříčku, bojím se o tebe
Natáhla se k němu a pohladila ho po vlasech. Byly jemné, rozplývaly se pod dotykem dívčích prstíků jako mlha, kterou jako malá tak ráda lovila u jezera.
Mlčel. Pevně mu stiskla ruku, byla chladná. Zima je stravovala pomalu, ale s trpělivostí. Jak dlouho se budou muset ještě bát tmy, která je obklopovala?
na cestách klikatých, bratříčku, v polobotkách.
Zavíraly se jí oči a jemu jistě také. Proto nic neříkal.
"Jak se cítíš?" zeptala se, nečekaje odpověď. "Klidně si udělej pohodlí, na ničem už nezáleží..."
Konečně se ozval. "Bojím se, Mary!"
Unaveně se pousmála. "Neboj, už tu nebudeme muset čekat moc dlouho."
Však oni přijdou. Chce to jen trpělivost.
Prší a venku se setmělo
tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo,
bratříčku, zavřel jsi vrátka?
"Proč?" Zoufali společně v temnotách.
"Jsme nevinní..." řekl chraplavě.
"Nevinnost zahalil závoj, co začala noc" odpověděla, podivně zahleděná před sebe, do prázdna.
"Co tam vidíš?" nerozuměl, vyptával se.
"Peklo, neutečeme mu, ani když se před ním schováme pod postel nebo zavřeme na petlici."
"Mary!"
"Hm?" zapletl prsty do sebe a zavzlykal.
"Věříš?"
"Na co?"
"Na víru. Člověk může vždycky věřit, že jo?"
"Já nevím...nevím" povzdychla si.
Bratříčku, nevzlykej, neplýtvej slzami,
nadávky polykej a šetři silami
"Je mi to všechno moc líto!"
"Proč?" nechápal. Ona přece nic nezavinila.
"Měla jsem se víc snažit tě ochránit" pronesla vážně a zaryla prsty do hlíny. "Nezlob se..."
"Zlobím se jedině na to, že nechci...nechci uvěřit tomu, co nás čeká."
"Tak věř" vyzvala ho. "Měj si svoji víru. A hlavně...neplakej."
nesmíš mi vyčítat, jestliže nedojdeme.
Ticho. V křoví cosi zašustilo. Rychle se obrátila, až ji prasklo v zádech. Bolestí zasténala.
Vyčítavě se na ni podíval. "Možná bych se měl snažit něco udělat."
"Hlavně se neomlouvej, nic jsi neprovedl."
"Jsi zraněná!"
"Jako každý. Chtěla bych si zase hrát, ale už je na to moc pozdě."
"Nevěřím" zareagoval plačtivě.
"Měl by jsi, realita je tu, dostihla nás...bratříčku."
Nauč se písničku, není tak složitá,
opři se, bratříčku, cesta je rozbitá
Vrátit se. Cesta zpátky byla zamčená na sedm západů a oni ztratili klíč. Už opravdu nezpívali, jen mluvili. Tón se z jejich hlasu vytratil, skoro stejně rychle jako naděje. Roztříštila se jako zrcadlo, do kterého někdo zaťal z rozmarnosti sekyru. Bolelo ho to moc, ale co mohlo dělat?
Duši přece nemá...

budeme klopýtat, zpátky už nemůžeme.
Zastavili se a rozhlédli se po životě. Dvě dětské lásky, jeden nesmělý polibek a máma s tátou v teplé světnici. Bramboračka na oběd i večeři. Teplá vyhřátá pec, přímo žadonící o to, aby na ni vyskočili a odpočívali.
Bylo vše pryč a zbyla jen vzpomínka. Sladkohořká, jako vůně mandlí, které seděly v ošatce o jeden rok zpět a všem moc chutnaly.
Prší a venku se setmělo,
tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo,
bratříčku, zavírej vrátka! Zavírej vrátka!
"Už je to tu" zadívala se na svůj odraz v tmavé loužičce před ní. Bolelo to...moc, víš.
"Jak...?" vzlykal, pořád a moc se bál.
"Věř mi...bratříčku."
-*-
"Tady jsou, ty děti čarodějnice a Satana!"
Pírko se vzneslo na zemi a odneslo jejich duši, tam kam patřila.
Kde to bylo?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Profesor Profesor | 23. května 2008 v 18:47 | Reagovat

Nádherný příběh. Hodně zajímavý a temný.

2 Sarah Sarah | Web | 25. května 2008 v 20:14 | Reagovat

Úžasně napsané. Smutný a hrozně dojemný příběh. Krásna.

3 Eillen Eillen | Web | 25. května 2008 v 20:33 | Reagovat

Tak jo. Jdu komentovat i já. Napsané je to  krásně. Příběh má hloubku i myšlenku. Jen já jsem asi tak blbá, že jsem nepoznala dobu ve které se to má odehrávat. Pokud ta doba nebyla podstatná, tak jako bych nic neřekla :-D

4 Sarah Sarah | Web | 26. května 2008 v 9:30 | Reagovat

No Eillen, mě to přijde jako středověk (pokud se hodně pletu, nezabíjejte mě prosím. Slibuji, že příště budu číst pečlivěji). Páč tam upalovali a neměli rádi čarodějky.

5 Eillen Eillen | Web | 26. května 2008 v 9:59 | Reagovat

Sarah, jo, to si také myslím podle těch posledních tří řádků, ale jistá jsem si nebyla :-))

6 Frika Čabraková Frika Čabraková | Web | 31. května 2008 v 1:15 | Reagovat

fňukfňuk.....smutný *neví co se s ní poslední dobou děje, je hrozná měkota*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.