Děkuji

22. května 2008 v 10:00 |  Střepy
Autor: Colleen
Píseň: Děkuji
Fandom: HP
Postavy/Pár(y): James Potter, Remus Lupin. past-James/Sirius
Žánr: pre-slash, slash (?), přátelství, angst
Poznámka: Pokračování mého úplně prvního (možná druhého) slashe. Povídku a předcházející drabbles můžete najít tu.
Taky se omlouvám Eillen, že jí kopíruju písničky :)
Poznámka2: Bojkotuju názvy povídek.

Stvořil Bůh, stvořil Bůh ratolest,
bych mohl věnce vázat,
děkuji, děkuji za bolest,
jež učí mne se tázat,
děkuji, děkuji za nezdar:
ten naučí mne píli,
bych mohl, bych mohl přinést dar,
byť nezbývalo síly,
děkuji, děkuji, děkuji.
James seděl ve výklenku okna v nebelvírské společenské místnosti, oči upřené ven do tmavé noci. Přemýšlel, kolika lidem už stačil Snape říct, že je na kluky. A hlavně… jak dlouho to už věděl?
Přitáhl si kolena blíž k hrudi a položil si na ně tvář. Nemohl spát. Nechtěl myslet. Nejraději by vypil láhev Ohnivé whisky, ale bohužel ji nechal v Komnatě nejvyšší potřeby, kam se mu už nechtělo vracet. Ani netušil, zda se tam ještě někdy odhodlá vstoupit.
V mysli se mu rozbouřily vzpomínky na Siriuse a celý jejich společně strávený týden, kdy si připadal jako v pohádce. Měl vědět, že pohádky neexistují.
Děkuji, děkuji za slabost,
jež pokoře mne učí,
pokoře, pokoře pro radost,
pokoře bez područí,
za slzy, za slzy děkuji:
ty naučí mne citu,
k živým, jež, k živým, jež žalují
a křičí po soucitu,
děkuji, děkuji, děkuji.
Z očí mu skanula slza a za ní další. Nechtěl brečet, ale byl tu sám. Sám a zraněný, sám a nechtěný. Jak by bylo všechno jednodušší, kdyby začal chodit s Lily Evansovou. Ale věděl, že to už není život pro něj. Byl zamilovaný, ale ne do Lily, ne do Siriuse. Siriuse měl rád, a kdyby se nestalo to, co se stalo, zůstal by s ním. Ale teď mu v hlavě střídavě se Siriusovými polibky probíhaly i jeho slova a tajemný úsměv, kterým se ho snažil povzbudit, že není všem dnům konec. Ale opravdu je tu někdo, pro koho James něco znamená? Nebo všechno budou jen omyly způsobené žertem?
Mraky na obloze se pohnuly a Jamese osvítil svit měsíce. Ještě týden a bude úplněk, problesklo mu hlavou.
Pro touhu, pro touhu po kráse
děkuji za ošklivost,
děkuji za to, že utká se
láska a nevraživost,
pro sladkost, pro sladkost usnutí
děkuji za únavu,
děkuji za ohně vzplanutí
i za šumění splavu,
děkuji, děkuji, děkuji.
"Jamesi?"
Na rameno mu dopadla něčí ruka a jemně jej stiskla. James se odvrátil. Nechtěl, aby ho někdo viděl v tomhle stavu, v žádném případě ne Remus Lupin.
Remus si povzdechl a posadil se vedle Jamese do výklenku. Oba seděli v tichosti, James s tváří položenou na kolenou, s rameny otřásajícími se tichými vzlyky. Nenáviděl se, ale nemohl přestat. Slzy ponížení, zrady a pocitu méněcennosti chtěly ven a James neměl sílu je zastavit.
Po chvíli ucítil, jak mu Remus položil ruku na týl. Palcem jej jemně hladil po linii vlasů a James se bez přemýšlení opřel do Remusovy dlaně. Konejšivé doteky a kamarádova blízkost jej po chvíli začaly uklidňovat. Nadzvedl hlavu, otřel si obličej do hábitu, který měl přehozený přes pyžamo, a opřel se o kamennou zeď.
Pokračovali v sezení v tichosti. James chtěl poděkovat, chtěl něco říct, ale neodvažoval se porušit to jaksi poklidné ticho. Zanedlouho si uvědomil, že Remus jej stále jemně hladí po krku a že každou chvíli se mu prsty zapletou do Jamesových vlasů.
Zpanikařil. I Sirius si rád hrával s jeho vlasy. Prudce Remuse odstrčil. Druhý chlapec neudržel rovnováhu a skončil na zemi, pozorujíce Jamese se smutnýma, překvapenýma očima.
James přehodil nohy přes okraj a s rozpaky si projel rukou vlasy.
"Já…" nevěděl, co říct. Připadal si hloupě. Věděl, že mu chce Remus pomoci, ale ani u Siriuse nepoznal, že jednal pod vlivem lektvaru. Nechtěl se dostat z deště pod okap.
Remus se postavil na nohy a slabě se usmál.
"Ne, já bych se…"
"Je mi to…" začali oba současně, a pak propukli v rozpačitý smích, který alespoň trochu prolomil napjatou atmosféru.
Děkuji, děkuji za žízeň,
jež slabost prozradila,
děkuji, děkuji za trýzeň,
jež zdokonalí díla,
za to, že, za to, že miluji,
byť strach mi srdce svíral,
beránku, děkuji,
marně jsi neumíral,
děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji...
Seděli před krbem v pohodlných křeslech a sledovali, jak plameny smyslně olizují špalky dřeva. James si myslel, že potřebuje být sám, ale Remusova přítomnost mu ukázala opak.
"Děkuji," zašeptal James a uvědomil si, že je Remusovi opravdu vděčný. Netušil, co by dělal, kdyby ne…
"Proč jsi vlastně přišel?" zeptal se zmateně.
Remus sebou ošil, a pokud Jamese neklamaly oči i lehce zčervenal.
"Podívat se, jestli jsi v pořádku?"
"To se ptáš?"
Remus zakroutil hlavou a natočil se tváří k Jamesovi.
"Siriuse bys vidět nechtěl a Petr? Řekněme, že ten o tom neví."
Jamesovi se zčásti ulevilo, a zčásti pocítil obavy. Bylo mu jedno, co si o něm myslel Petr, důležitý byl Remus. Remus, do kterého byl zamilovaný už dva roky. Remus, který mu vždy býval nejlepším zpovědníkem. Remus, jehož slovo pro něj bylo vždy to hlavní. A teď ví, čím opravdu James je. Člověkem, který bude pravděpodobně vyčleněn ze společnosti, kvůli tomu, že je teplej, který si začne s každým, kdo mu jen projeví trochu náklonnosti, a který je jen obyčejnou troskou, která se při každé emocionální pohromě hned sesype.
"…spánku."
Remusova slova šla kolem něj. Nikdy se necítil vyčerpanější. Remus mu položil ruku na paži a díval se mu s otázkou do očí.
"Hm?" zamručel James a snažil se udržet víčka otevřená.
Neslyšel Remusovu odpověď, jen cítil, jak ho jemně zvedá a odvádí ze společenské místnosti do ložnice. Nebránil se. Věděl, že s Remusem je v bezpečí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eillen Eillen | Web | 22. května 2008 v 18:20 | Reagovat

Mně nic nekopíruješ. Já si je  beru od Kryla ;) :D

Povídka  je krásná. Já tenhle pár v lásce nemám, ale v  tvém podání mi vůbec nevadí :-)

2 Colleen Colleen | Web | 22. května 2008 v 18:26 | Reagovat

Ale píšu vždycky ty stejný, co ty :D Až teda na Dopisy a teď na Dneska už se smí... by mě zajímalo, co mi z toho vyleze...

Na to, že ho v lásce nemáš, jsi na něj napsala pěknou povídku :P Já za to ale nemůžu, že jsem nikdy nebyla fanouškem Lily/James... ja vždycky chtěla Lily/Severus :D

Děkuju :)

3 Eillen Eillen | Web | 22. května 2008 v 18:30 | Reagovat

A  všimla sis, jak jsem z toho krásně vybruslila. A  taky  proč mi to trvalo napsat přes rok? :D

4 Colleen Colleen | Web | 22. května 2008 v 18:37 | Reagovat

Přes rok? Jseš si jistá? Nepleteš si to třeba se Severus/Hermiona? :D

Já po tobě vždycky chcu něco ošklivýho :D

5 Eillen Eillen | Web | 22. května 2008 v 18:45 | Reagovat

Severus a Hermiona šlo v pohodě. Sice to nebylo, co sis přála, ale bylo to do měsíce :D

6 Profesor Profesor | 22. května 2008 v 19:26 | Reagovat

Moc hezký příběh, takový jemný.

7 Colleen Colleen | Web | 22. května 2008 v 21:41 | Reagovat

Děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.