Lék

15. května 2008 v 0:10 | Eillen |  Střepy
Autor: Eillen
Píseň: Děkuji
Fandom: StarGate
Pár: Daniel/Cameron
Upozornění: Navazuje na povídku Rozhovor
Věnováno: Bilkis a Lejdynce, které si přečetly první část, aniž by znaly fandom. Regil za obrázky, které mi slíbila kreslit k povídkám. A v neposlední řadě Colleen - ať ti ta maturita vyjde na samé jedničky

Stvořil Bůh, stvořil Bůh ratolest,
bych mohl věnce vázat,
děkuji, děkuji za bolest,
jež učí mne se tázat,
děkuji, děkuji za nezdar:
ten naučí mne píli,
bych mohl, bych mohl přinést dar,
byť nezbývalo síly,
děkuji, děkuji, děkuji.
Po rozhovoru s Jackem se Daniel cítil víc klidný. Konečně řekl své tajemství a najednou se cítil v pohodě. Nové mise s Cameronem Mitchellem zvládal bez problémů a poslední dobou si všiml, že i plukovník Mitchell s ním vychází líp. Rozhovory mezi nimi nebyly vynucené, jako ze začátku. Dokonce našli společné téma. Vala Mal Doran. Osoba, která všem změnila život a právě oni dva její přítomností nejvíce trpěli.
Po jedné misi, zašel Daniel za generálem poprosit ho o povolení prozkoumat jednu planetu znovu a více podrobně. Tušil, že ve zříceninách, které našli uprostřed lesů, se skrývá mnohem víc, než je na první pohled viditelné. Generál byl nejdříve proti, ale nakonec souhlasil. Zlomil ho argument, že planeta je už několik tisíc let neobydlená a Ba`al se o ni určitě zajímat nebude.
"Doktore Jacksone, pokud opravdu myslíte, že na té planetě něco, co by nám pomohlo proti Oriům, máte mé povolení. Ale sám rozhodně nepůjdete. Doprovodí vás plukovník Mitchell. Bez debat," dodal, když si všiml, jak se Daniel nadechuje k odpovědi.
"Děkuji pane. Kdy můžeme vyrazit?" zeptal se v nadějí v hlase.
"Za hodinu. Zatím můžete navštívit plukovníka a oznámit mu, ať se připraví." Generál odešel a Daniel zůstal chvíli stát. Skrz sklo se díval na bránu a přemýšlel. Po chvíli mu došlo, že bude s Cameronem sám. Lehce se pousmál. Konečně bez Valy.
Po několika minutách se vydal za Cameronem. Jakmile mu řekl, že odchází na planetu P3X 225, plukovník Mitchell rezignovaně vydechl. Oblékl se do výstroje a doprovodil Daniela do jeho pokoje, kde se musel i on převléknout.
Poté společně vešli do prostoru s bránou, počkali, než Walter zadá symboly a společně prošli horizontem události.
Děkuji, děkuji za slabost,
jež pokoře mne učí,
pokoře, pokoře pro radost,
pokoře bez područí,
za slzy, za slzy děkuji:
ty naučí mne citu,
k živým, jež, k živým, jež žalují
a křičí po soucitu,
děkuji, děkuji, děkuji.
"Jacksone, můžete mi říct, proč se sem vracíme? Nic tu není, když nepočítám ten polorozpadlý hrad či co to je." Promluvil po půl hodině ticha Cameron Mitchell. Daniel se pousmál. Plukovním Mitchell se choval jako Jack. I on nechápal, co může být zajímavého na historii.
"Myslím, že ta zřícenina je jen cestou k pozůstatkům dávné civilizace."
"A tam myslíte, že najdete nějaké zbraně proti Oriům?"
"Ani nevím. Jen jsem měl pocit, že se sem musím vrátit. Že je tu něco, co musím najít."
"Aha," Cameron ukončil rozhovor zrovna ve chvíli, kdy dorazily k ruinám hradu. Daniel se nezastavil a došel k jednomu místu, kterého záhadně přitahovalo. Začal ho zkoumat a ztratil pojem o čase. Nevšiml si, že plukovník Mitchell mezitím odešel prozkoumat blízké okolí v touze najít něco zajímavějšího, než nějaké kameny s nápisy, kterým nerozumí.
Po několika hodinách se Daniel postavil, aby se protáhl. Z nápisu nevyluštil jediné slovo. Jako by to byly jen čmáranice, které tam někdo vyryl pro zábavu. To ale popírala souměrnost znaků. Daniel se rozhlédl kolem sebe a zjistil, že je sám.
"Plukovníku?" zakřičel, ale nikdo se neozýval. Daniel zapnul vysílačku a zkusil to znovu. Žádná odezva.
"To není dobrý," zašeptal, vrátil vysílačku do kapsy na vestě a vydal se hledat Camerona.
Hledal ho skoro hodinu a začínal mít strach. Bál se, že se mu něco stalo, zatímco on si klidně luštil nějaké nesmysli. Jestli se mu něco stalo, tak je to jenom moje chyba. No tak, Mitchelle, kde sakra si, přemýšlel v duchu a rozhlížel se kolem, jestli ho náhodou neuvidí. Skoro každou minutu volal jeho jméno, ale nic se neozývalo.
Najednou se zastavil, ještě jeden krok a skončil by v jámě. Vůbec nebyla vidět. Ani nechtěl přemýšlet, co by se stalo, kdyby tam nečekaně spadl. Opatrně se přiblížil a podíval se dolů. Srdce se mu zastavilo.
Dole ležel Cameron, oči měl zavřené a vypadalo to, že má něco z nohou. Měl ji nepřirozeně ochablou. Daniel přestal přemýšlet a po zadku sjel za ním dolů. Zvuk praskajících dřívek donutil Mitchella otevřít oči.
"Jacksone?" zamrkal překvapeně. Daniel k němu došel, klekl si na zem, chytl ho za vestu a začal s ním třást.
"Tohle už mi nikdy neděl. Víš vůbec, jaký jsem měl strach? Co sis to sakra myslel?" Daniel byl nepříčetný. Úplně se zapomněl ovládat. Strach, který předtím cítil, se potřeboval dostat ven a Daniel prostě bouchl.
"Jacksone, sakra, co se to děje?" pokusil se ho setřást Cameron, ale Daniel ho neposlouchal.
"Jacksone, no tak. Jacksone. Danieli!" Daniel se zarazil. To bylo poprvé, co ho plukovník nazval křestním jménem. Bylo to jako facka. Netušil, co má dělat. Zastavil se uprostřed pohybu a díval se Cameronovi do očí. Nevěděl, co dělá, jen se pomalu k němu přibližoval. Když už si uvědomil, co ses děje, bylo pozdě. Cameron ho políbil.
Pro touhu, pro touhu po kráse
děkuji za ošklivost,
děkuji za to, že utká se
láska a nevraživost,
pro sladkost, pro sladkost usnutí
děkuji za únavu,
děkuji za ohně vzplanutí
i za šumění splavu,
děkuji, děkuji, děkuji,
Najednou Mitchell přerušil polibek.
"Já, ehm, promiň. To byl..." Daniel ho umlčel dalším polibkem. Nechtěl slyšet to slovo - Omyl. Byl mile překvapen, že mu Cameron polibek opětuje. Cítil jeho ruku na svém temeni. Po chvíli musel polibek přerušit. Všiml si, jak se Cameron nadechuje, aby mu něco řekl.
"Prosím, neříkej, že to byl omyl. Jestli si to opravdu myslíš, tak radši dělej, jako by se nic nestalo," předhonil ho a doufal, že tím zamezí zklamání, které očekával.
"Neřeknu. Lhal bych," pousmál se nesměle Cameron a Daniel mu úsměv oplatil.
"Co se ti stalo?"
"Ale, šel jsem se projít a najednou jsem padal. Nevšiml jsem si jámy. Asi jsem si vymknul kotník. Pokusil jsem se stoupnout, ale bolelo to jak čert. A když jsem se pořádně rozhlédl, všiml jsem si, že bych se nahoru nedostal, ani se zdravou nohou. Sráz je moc příkrý na vyšplhání. Takže jsme tu oba v pasti," Cameron vše vysvětlil a opět si lehnul a zavřel oči.
"Co je ti?"
"Motá se mi hlava. Lahev z vodou se rozbila," vysvětlil. Daniel rychle sundal svoji láhev a dal Cameronovi napít. Ten si ale jenom loknul.
"Měl by ses napít pořádně nebo mi tu zkolabuješ."
"Jacks, Danieli, jsme tu v pasti. Vodou musíme šetřit."
Daniel se podíval na hodinky. "Před třemi hodinami jsme se měli vrátit. Jelikož jsme pořád tady, tipuju, že tak do hodiny, nejvíc do dvou tu bude další tým, který nás vyzvedne a odvede domů. Takže se nehádej a napij se nebo tě donutím."
"Vážně? To bych chtěl vidět," začal ho popichovat Cameron. Daniel šibalsky usmál.
"Mám ti nasekat?"
"Na holou?" Daniel zrudl, ale všiml si, že i Cameron je v rozpacích.
"Tak se konečně napij."
"Až po tobě. Určitě si zase celý den nepil." Daniel protočil oči k nebi a v duchu zaklel. Věděl, že Camerona nepřemluví.
"Je tam už jen voda pro tebe. Já to vydržím. Na rozdíl od tebe, já nejsem zraněný a neutrpěl jsem šok. Tak se prosím nehádej."
"Jacksone, napijte se té vody. To je rozkaz!" pronesl vážně Cameron a zase se tvářil jako velitel. Během vteřiny bylo po tom milém chlápkovi a byl z něj zase nesnesitelný plukovník Mitchell. Daniel se rozhodl pro malou lest. Přiložil láhev ke rtům, nechal vodu stéct do úst, ale nepolkl. Bleskově zaútočil na Cameronovi rty a donutil ho, aby vypil veškerou vodu. Pokud se Cameron nechtěl zadusit, musel polykat.
"Parchante," vydechl Cameron.
"Taky tě miluju," vylétlo z Daniela dřív, než se dokázal zarazit. O pár vteřin později je našla SG5. Do hodiny byli všichni zpět na základně.
Děkuji, děkuji za žízeň,
jež slabost prozradila,
děkuji, děkuji za trýzeň,
jež zdokonalí díla,
za to, že, za to, že miluji,
byť strach mi srdce svíral,
beránku, děkuji,
marně jsi neumíral,
děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji...
Cameron musel strávit noc na ošetřovně. Ani na minutu nedokázal zavřít oči. Spánek se mu vyhýbal obloukem. Zato neustále myslel na ten prokletý polibek a přál si, aby mohl zase vidět Daniela.
Ráno po kontrole dostal povolení odejít. Sice trošku kulhal a chůze ho bolela, ale to ho nedokázalo odradit. Došel až ke dveřím Jacksonovi ložnice a zaklepal. Po chvíli se dveře otevřeli a za nimi stál překvapený Daniel.
"Můžu dovnitř?" zeptal se nesměle Cameron. Daniel poodstoupil a nechal ho projít.
"Co noha? Vidím, že trochu kulháš," pronesl po chvilce Daniel. Cameron si mezitím sedl na postel, aby noze ulevil.
"Ještě trochu bolí, ale vím o něčem, co by to mohlo vyléčit," pousmál se.
"A povíš mi, co je ten zázračný lék?" Daniel se snažil tvářit vážně zatímco se přibližoval k posteli.
"Polibek." Daniel se rozesmál, ale sklonil se k plukovníkovi a jemně ho políbil.
"Lepší?"
"Ani moc ne. Asi to bude chtít víc léku..."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bilkis Bilkis | 15. května 2008 v 5:57 | Reagovat

Super! :) Já se tak těšila, když jsi mi včera napsala, že máš to pokračování. Jdu taky něco napsat... :)

2 Eillen Eillen | Web | 15. května 2008 v 8:15 | Reagovat

Jsem ráda, že tě to tak nadchnulo. Sice nevím čím, ale to je fuk :-)

3 Regi Regi | 15. května 2008 v 11:36 | Reagovat

Krásný!Oba jsou tak úžasně přirození... Tak a je to v háji, teď už ten slash uvidím i v sg a nebudu shopná vnímat nic jiného. :)Máš na mě špatný vli :)

4 Eillen Eillen | Web | 15. května 2008 v 11:46 | Reagovat

Naopak, mám na tebe dobrý vliv :-) A ti dva se k sobě prostě hodí. Pošlu ti jednu fotku, která to dokazuje

5 Colleen Colleen | 15. května 2008 v 19:05 | Reagovat

:) Závidím ti, že si řekneš a hned něco napíšeš. Já bych taky psala...

Ale pěkný to je :) Děkuju za věnování, ale mě by stačila i matura za osm :D (vlastně i za 16 :D)

6 Eillen Eillen | Web | 15. května 2008 v 19:40 | Reagovat

Díky :-) A není to tím, že si jen řeknu a píšu. Já nad tím uvažovala. Trošku jsem si vymyslela děj, našla správnou píseń a pak po poslechnutí bylo teprve jasné, jak to bude vypadat.

7 Colleen Colleen | 15. května 2008 v 19:58 | Reagovat

Nj, ale i tak. Já si vždycky tak dlouho hraju s jednou větou, že toho pak radši nechám :D Asi bych to radši měla nechat jen tak plynout...

8 Eillen Eillen | Web | 15. května 2008 v 20:15 | Reagovat

To je fakt nejlepší. Prostě jen psát a nemyslet

9 Colleen Colleen | 15. května 2008 v 21:41 | Reagovat

Ha, tak jsem něco napsala :D Mělo to být originální, ale nějak se to nepovedlo :D Dokonce jsem se pokusila i o songfic na písničku Dopisy :)

Jen nevím, jestli to budu zveřejňovat, protože je to divný a nikdo by to asi nepochopil :D

10 Eillen Eillen | Web | 15. května 2008 v 22:00 | Reagovat

Neštvat a poslat na náš mail - nebo jen na můj ;)

11 Samy Samy | Web | 16. května 2008 v 1:16 | Reagovat

Než jsem začala číst tohle pokračování, říkala jsem si "ne, to prostě nepůjde", ale na konci té povídky jsem zjistila, že jsem to přežila a dokonce ve zdraví. Ty dialogy jsou skutečně jak vystřižené ze seriálu (až na ten obsah, že ), ale zkrátka jsou to oni každým coulem a proto se tomu dá uvěřit (i když to chvíli trvá). Já jsem si teda Camerona za celé čtyři sezóny nedokázala oblíbit, Jack je prostě Jack, ale takhle začíná být i docela sympatický, jen kdyby mu ještě Daniel fakt nařezal, to by bylo fajn (neptejte se mě proč, prostě proto) a rozhodně je pro Daniela přijatelnější než Vala, u níž jsem volala "Danieli ne, ona ne!" :o)

12 Eillen Eillen | Web | 16. května 2008 v 7:40 | Reagovat

Samy, jsem ráda, že ti to přijde uvěřitelné. S rozhovorama jsem se trošku bála. Díly, kde je Mitchell jsem viděla naposled na nově, což je tak rok dva zpět. A při současném znovusledování jsem se k němu nedostala. A má pravdu. Vala a Daniel - nee

13 Frika Čabraková Frika Čabraková | Web | 19. května 2008 v 23:48 | Reagovat

achoj.....tedateda, copa máte proti vale? já si jí hrozně oblíbila, jestli ono to nebude onou nemocí z povolání, třeba už si k nikomu nedovedete představit ženskou? chí XD

14 Frika Čabraková Frika Čabraková | Web | 19. května 2008 v 23:50 | Reagovat

a málem sem zapomněla stejně dokonalý jako první díl co sem tak usilovně rozdejchávala! *nepřestane se uculovat a myslet na to* ale stejně se k němu jack hodí víc než cameron

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.