Poslední setkání u Chroptící chýše

12. května 2008 v 14:00 | Lilithka |  Svíčky
Autor: Lilithka
Píseň: Anděl
Pár: Dean/??
Doba odehrávání: Válka s Voldemortem
Upozornění: Naznačen slash, ale povídka slashová není

Slunce svítí barevnými skly na oltář. Před ním je prázdné místo. Právě dnes mělo být zaplněné, stejně jako celý kostel. Slavná svatba přilákala mnoho redaktorů, zvědavců i lidí, prosících o almužnu. Ve válce jich je vždycky hodně.
Nakonec ale uvnitř stojíš jenom ty. Svatební šaty nevypadají bíle, ale mají šmouhy od bláta a rozpitého líčidla.
Podíváš se znovu na Kristův kříž. Klekneš si a sepneš ruce, jako bys chtěla prosit, aby se všechno spravilo. Vytvořilo podle tvého přání. Jsi si jistá, že to nepůjde. Klesneš úplně na zem, tělo se opírá jen o podlahu a pevné kruhy sukně. Chtěla jsi být jako princezna a teď jsi nic. Zavržená troska Toho-který-vyhrál, porazil zlo a nyní si někde užívá s hnusným Snapem. Nenávidíš je oba.
Skrz vzlyky zkusíš to slovo - nenávist.
Myslíš, že ho nikdo neslyší. Mýlíš se. Postraní dveře od chóru už dávno otevřel Dean Thomas. Dívá se a srdce mu praská náporem citů. Když vyslovíš krátké slovo plné konečného verdiktu, získá znovu naději. Třeba ho budeš milovat, když mu nestojí v cestě On. Zasraný Potter.
Přejde k tobě, zvedne ti hlavu a utře slzy. Skloní se a vezme měkkou studenou ručku do své. Je rozhodnutý vyhnat smutek z tvých očí.
Z rozmláceného kostela,
v krabici s kusem mýdla,
přinesl jsem si anděla,
polámali mu křídla.
Z nějakého divného popudu vytáhne z kapsy slavnostního hábitu svatební dar - parfém s tvojí oblíbenou květinovou vůní.

Díval se na mě oddaně,
já měl jsem trochu trému,
tak vtiskl jsem mu do dlaně
lahvičku od parfému.
Když vycházíte z hlavních dveří kostela - galantně ti je podržel - má ve tváři vepsanou otázku. Mám naději?
A proto prosím věř mi,
chtěl jsem ho žádat,
aby mi mezi dveřmi pomohl hádat,
co mě čeká
a nemine,
co mě čeká
a nemine.
Dean tě vezme na místo, kde jste spolu bývali šťastní. Položíte se do trávy vedle Zapovězeného lesa, občas nad vámi přeletí Klofan nebo jiná bestie. Nebojíš se, protože tě vezme do náruče, pohladí a políbí na čelo. Zeptá se, co tě trápí, i když je mu to jasné.
Povídáš... o válce, Harryho prioritách, o tom, jak nechtěl svatbu v kostele a nakonec jste se odcizili.
Pak hlídali jsme oblohu
pozorujíce ptáky,
debatujíce o Bohu
a hraní na vojáky.
Skloníš oči k bílému sametu.Vzpomínek je najednou příliš mnoho. Zatoužíš být volná. Letět, aspoň chvíli, i kdyby to mělo být z útesu a s myšlenkou posledního loučení. Jsi si jistá, že tak bys mohla na chvíli zapomenout.

Do tváře jsem mu neviděl,
pokoušel se ji schovat.
To asi ptákům záviděl,
že mohou poletovat
Dean sedí a hladí tě, snaží se pochopit, jak je to pro tebe těžké. Ví, žes Pottera milovala i proč tě opustil. Uchopí tě ještě pevněji. Chápeš jeho otázku... dáš mi šanci?
A proto prosím věř mi,
chtěl jsem ho žádat,
aby mi mezi dveřmi
pomohl hádat,
co mě čeká
a nemine,
co mě čeká
a nemine
.
Najednou Dean spustí. Začne mluvit o všem, co ho napadne. Většina se samozřejmě týká tvého bývalého snoubence. Prvně začne mírně, čeká, jak budeš reagovat. Když se nedočká námitek, začne být téměř vyčítavý. Každou tvoji slzu mu slovy tisíckrát vyčte, stejně tak každé čekání na něj. A ty jsi čekala často. Než se vrátil z bitvy, učení nitrozpytu, schůzek Fénixova řádu. Tenkrát ti to nevadilo, ale nyní si jsi jistá, že to dělat neměl.
Po chvíli Dean zmlkne. Zvedneš hlavu z jeho objetí, podíváš se mu do očí a pevně zopakuješ jednoduché slovo - nenávidím. Ale díky němu se najednou cítíš silná. Uvěříš, že to není vina tvoje, ale Pottera a Snapea.
Vstaneš a podíváš se znovu na nebe. Oddechneš si, všechno je vlastně v pořádku. Kdyby si tě vzal, nejspíš by ti lhal celý zbytek života. Poděkuješ Deanovi a popřeješ mu šťastný život. Nezapomeneš dodat, že jeho nastávající, ať už to bude kdokoli, bude mít skvělého manžela. S vřelým úsměvem se přemístíš domů. Maminka musí být vystrašená.
Když novinky mi sděloval
u okna do ložnice,
já křídla jsem mu ukoval
z mosazné nábojnice.
Dean sedí na zemi a nechápe. Před očima vidí poslední úsměv, který jsi mu věnovala. Může se na tebe zlobit, když jsi všechny jeho naděje rozšlapala s úsměvem? Pohladí dlaní místo, kde zůstala vyležená tráva. Snaží se taky usmát. Povede se mu to. Přemístí se zpět do boje proti posledním odpůrcům dobra.

A tak jsem pozbyl anděla,
on oknem odletěl mi,
však přítel prý mi udělá
nového z mojí helmy.
Jeho poslední myšlenka nechaná u Chroptící chýše je melancholická.
Je rád, že se nezeptal.
A proto prosím věř mi,
chtěl jsem ho žádat,
aby mi mezi dveřmi
pomohl hádat,
co mě čeká
a nemine,
co mě čeká
a nemine.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eillen Eillen | Web | 12. května 2008 v 14:50 | Reagovat

Poprvé na Kryla čtu songfic, který není slash. Je to krásné. Ten pár se k sobě prostě hodí. A ačkoliv tam není psáno moc, čtu mezi řádky její (záměrně neudávám jméno, ať to má stále kouzlo "nevědomosti") zoufalství a nenávist, snad i pohrdání nad Potterem. Jsem ráda, žes to u nás nechala vydat :-)

2 Lilithka Lilithka | 13. května 2008 v 20:44 | Reagovat

Děkuji. Já jsem ráda za Váš nápad! Původně to měla být povídka plná tajemství, ale moc se mi nepovedla. Je to vlastně moje jediná songfic jednorázovka, nejsem v nich vůbec vypsaná :D.

3 Eillen Eillen | Web | 13. května 2008 v 21:11 | Reagovat

My také ne. To chce psát dál, zkušenosti se nasbírají a půjde to pak samo

4 Profesor Profesor | 18. května 2008 v 12:30 | Reagovat

Hezké.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.