Pro tvé oči

17. května 2008 v 9:00 |  Střepy
Autor: Lucian DeVil
Píseň: Prsten s kamejí
Fandom: HP
Pár: DM/??
Poznámka: Povídka vznikla v rámci Challenge u Bellaniky a Frox

Prosím, jen vteřinu popřej mi slyšení,
pro zbytek kopretiny zkus ještě vstát,
přes hlavu peřinu - to není řešení,
popřej mi slyšení, nebudu lhát.

Nedokázal jsem to. Zklamal jsem. Promiň mi to lásko…ale já to nedokázal…bál jsem se. Jsem srab. Nedokázal jsem opustit otce…má vůbec právo nazývat se mým otcem? Je na mě krutý…vždycky byl… Ty jediný si mě miloval doopravdy, vím to. Poznal jsem to…pokaždé když ses na mě podíval… Pokaždé když si mě políbil. Pokaždé když jsme se milovali.

Tabulky okenní uvidí později,
jak s tebou do povlaků ulehne pláč,
na jiné řešení, na novou naději
prstenu s kamejí budeš se ptát.
Když jsem uviděl tvoje oči, ty krásné zelené oči, zalité slzami, roztříštilo se mi srdce. Tvůj zraněný výraz…chtěl jsem umřít…moc. Nevím jak se otec dozvěděl, že spolu chodíme…možná mí takzvaní přátelé…vážně nevím. Tvoje bolestná slova… ,,Ale Draco…" pořád se mi rozléhají v mysli a bolí. Víš ty vůbec kolik sil mě stálo uchovat si chladnou masku? Masku tolik náležící k mému jménu. Nenávidím se za to. Nenávidím se za to, že jsem syn svého otce…ačkoli…ty´s mě změnil. Díky tobě jsem byl alespoň na pár nádherných měsíců jen člověk. Pár měsíců neexistoval ten chladný dědic rodu Malfoyů. Za to ti vděčím…

Přišel jsem poprosit, abys mi prominula,
chtěl jsem si vyprosit polibek slíbený od minula,
teď však mě vítají zavřené okenice,
hodiny sčítají, kolikrát volal jsem ze silnice.

Stojím před řádem. Bojím se, že mne tu někdo zahlédne, ale musím tě vidět. Naposledy. Zasvěcení prý dům číslo 12 na Grimmauldově náměstí nevidí…ale já jsem zasvěcený láskou. Sice jsem ti musel říct, že to byla jen hloupá hra z nudy. V tu chvíli kdy jsem ta slova vyslovil, umřela moje duše a srdce se roztříštilo na miliony střípků…a jiskřičky v tvých očích uhasily hořké slzy…
Prosím, jen na chvíli staň se tím obrazem,
na jehož objevení čekám tu sám,
půlnoční motýly pošlu ti se vzkazem:
staň se tím obrazem pro zlatej rám,
A teď proti sobě stojíme na bojišti. Poslední bitva. Vím, že ho zabiješ a přežiješ, ale nebude to život. Zahlédnu jak na tebe míří tetička Bella… ,,Avada Kedavra!" zaječí a já vidím jak ve zpomaleném filmu jak se k tobě řítí paprsek smaragdové barvy…jako tvoje oči…ano zemřu pro tebe…miluju tě. Vrhnu se vstříc smrti a ty mě zachytíš, poslední výdech poslední pohled do tvých očí a mě ukápne jediná slza…
Zemřel jsem pro tvoje zelené oči…

Staň se tím obrazem pro zlatej rám ...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 petka petka | Web | 17. května 2008 v 9:39 | Reagovat

Ahoj podivej se prosim na muj blog a zanech komentar dekuju A promin za reklamu

2 Eillen Eillen | Web | 19. května 2008 v 9:15 | Reagovat

To, že je to psané v první osobě, se mi moc líbí. Ale nezdá se mi, že by Draco skočil před paprsek, ačkoliv by miloval sebevíc. Já ho mám v představách stále vedeného jako sraba. Spíš by se díval a pak by se litoval, že nic neudělal.

Ale autorkou jsi ty a zhositla jsi se toho velmi dobře.

3 Colleen Colleen | Web | 19. května 2008 v 11:44 | Reagovat

Pěkné :) Nevím proč, ale hned od začátku jsem to četla jako Harry/Draco a to ten pár nemusím. Harryho jaksi nemusím vůbec s nikým :D

4 Nanna Nanna | Web | 19. května 2008 v 17:55 | Reagovat

Krása...smutné...ale přišlo mi to takové upřímné, možná je to fakt tou 1. osobou...:o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.