Z rozmlácenýho kostela

13. května 2008 v 7:54 |  Střepy
Autor: Lejdynka
Písně: Anděl, Veličenstvo kat,
Pár: Sirius/Remus
AN: Věnováno Eillen. Až narazíte na kněze ve fialové komži a s lahví Vitriolu, vězte, že tento obraz patří rovněž K.Krylovi:
Kněz-ďábel zlou mši slouží,
z oprátky má štólu;
pod fialovou komží
láhev Vitriolu.

Z rozmláceného kostela
v krabici s kusem mýdla
přinesl jsem si anděla.
Polámali mu křídla.
**
Prázdný jako kostel, chladný jako ten nejstudenější z nejstudenějších a kněz je sám ďábel. Ďábel ve fialové komži, láhev Vitriolu vypitá až do dna. Ironie náhražky za zbožnost, za víru. Pokřivená a zohýbané představa o Bohu. Kdo vládne, pokud vládne? Vládne zlo? Může Bůh přebývat..v rozmláceném kostele? To ty ses ptal, Tichošlápku, to tys měl pochyby. To tys přišel jako ten nejposlednější z ministrantů, když bylo vytlučeno poslední mozaikové okno tvé duše. To tys byl anděl, které nedokázal vzlétnout, kterého násilím drželi při zemi, když se snažil mávat křídly. A pak ti sebrali i ta, zastavili tě v rozletu, přikovali tě ke studeným zdem prázdného svatostánku, který nikdy svatostánkem nebyl. A tys mohl už jen křičet a proklínat toho, koho bys býval možná vzýval, mít tak možnost.
Přišel jsi ke mně zlomený, poražený, z krvácejícími pahýly křídel, a já tě očistil od špíny, která se na tebe za těch kolik let nabalila. Daroval jsem ti pocit být čistý a znovu zářící, jako právě zrozený. Oba víme, že ta symbolická krabička s mýdlem byl jen první krok k navázání nového vztahu.
**
Dí­val se na mě oddaně,
já měl jsem trochu trému,
tak vtiskl jsem mu do dlaně
lahvičku od parfému.
**
Dokázal jsi být vděčný i za ty nejmenší drobnosti, a mě bolelo srdce, když jsem viděl záři v tvých očích. V tu chvíli jsem poznal, o co všechno jsi díky svým křídlům přišel. Čeho se ti nedostávalo, co ti zakazovali a brali a co se ti naopak snažili dát. Co jsi ty nechtěl. Když ses mi díval do očí, nikdy jsem nevěděl, jestli vytrvat nebo uhnout. Díval ses vždycky tak pronikavě, naléhavě..jako kdyby se za tvýma očima skrývalo něco víc, než já dokázal poznat. Obejmout tě nebo tě od sebe odehnat s tím, že mám práci? Políbit tě na čelo nebo tě udeřit? Někdy jsem sám nevěděl, co udělat. Někdy jsem se děsil toho, jak na mě působíš - jako voda, kterou ochutná poutník, bloudící po poušti, jako jablko, kterého se dostane hladovějícímu (nebyl to Adam? ten hladovějící?), jako ta nejomamnější vůně, kterou do svého chřípí natáhne někdo, kdo už zapomněl, jako voní svět, Kdo vždycky cítil jen krev.
Kouzelná vůně a nádherná barva masožravé květiny. I tak jsem tě někdy vnímal. S láskou i se strachem, s jistotou i s nervozitou. A nejvíc jsem se bál sám sebe.

**
A proto prosí­m věř mi,
chtěl jsem ho žádat,
aby mi mezi dveřmi pomohl hádat
co mě čeká,
a nemine,
co mě čeká,
a nemine.
**
" Tichošlápku?"
" Ano?"
" Já..něco bych od tebe potřeboval."
" Ty ode mně, Moony? Šikmá věž v Pise se právě leknutím narovnala."
" Mluvím vážně, Sirie."
" Dobře, dobře. Promiň. Cos potřeboval?"
" Jen se chci na něco zeptat - ale nesmíš se mi smát."
" Nebudu se smát, Reme. Tak ven s tím."
" Představuješ si někdy naši budoucnost?"
" Co tím myslíš?"
" No, jestli víš, co budeme dělat, až vyjdeme ze školy. Léčitel a bystrozor, však víš."
" Naše dávná přání. Ale dveře jsou zavřené. Zamčené."
" Cože?"
" To nic, zapomeň na to, Reme. Já nevím, co nás čeká. Ale vím, co nás nemine."
" A co je to, Sirie?"
" Válka."
' Válka?'
" My nemáme budoucnost, Reme."
**

Pak hlí­dali jsme oblohu,
pozorujíce ptáky,
debatují­ce o Bohu
a hraní­ na vojáky.
**
Dívali jsme se na nebe a přemýšleli každý o tom svém trápení. Já myslel na lykanthropii, ty na svou rodinu. Já myslel na krev a na smrt, tys myslel na temnou místnost hluboko pod úrovní podlahy, kdes strávil tolik nedobrovolných nocí. Já myslel na touhu, tys myslel na bezmoc. Já myslel na tebe a ty..
Ale ano, oba jsme tehdy věřili v někoho, kdo nad námi bdí a vždycky nám pomůže překonat všechny překážky. Byli jsme moc mladí na to, abychom si utvořili vlastní názor a konečně pochopili, že můžeme být Bohem tomu druhému a nemusíme přitom ani dlít na obloze. Možná jsme na sebe ani příliš nemysleli, veškeré naše myšlenky zabírala nadcházející válka. Jak ušlechtilé. Oba jsme chtěli bojovat, ty oficiálně a viditelně, já v skrytu. Ale při všem tom plánování válečných strategií jsme přeci jen na něco zapomněli.
Cítit.
**
Do tváře jsem mu neviděl,
pokoušel se ji schovat;
to asi ptákům záviděl
Že mohou poletovat.
**
Co sis v tu chvíli myslel, to dodnes netuším. Měl jsi odvrácenou tvář, jako kdyby ses snažil něco přede mnou skrýt, snad bezmocné slzy nebo naopak cílevědomý a chladný vztek. Možná tě zlobilo, že nemůžeme nic dělat, že se nemůžeme vznést ke hvězdám a zapomenout na to, co nás tak tíží zde na zemi. Že nemůžeme utéci, když už bojovat nelze.
Nevím, čím se zrovna zaobíraly tvé myšlenky, když jsem ti poprvé vzal tvář do dlaní a něžně tě políbil na ústa. Jen vím, co mě později naučily tvé doteky a tvé polibky, tvá šeptaná vyznání a tvé bezeslovné pohledy. Vzal jsi vše tak, jak jsem ti to já nabízel a ukázal mi, že ano - že my se společně ke hvězdám vznést můžeme.
**

A proto prosí­m věř mi,
chtěl jsem ho žádat,
aby mi mezi dveřmi
pomohl hádat,
co mě čeká,
a nemine,
co mě čeká,
a nemine.
**
Teď už jsme oba věděli, co chceme od naší budoucnosti. Teď už jsme nemuseli odpovídat, že pro nás žádná neexistuje. Nikdo po mně nechtěl, abych se vymlouval, že pro vlkodlaka neexistuje 'šťastný až na věky,' ani po tobě, abys předstíral neochvějný zápal bojovat, prohrát a zemřít.
Ale někdy je to, co chceme my, nepodstatné pro běh Vesmíru. Vlastně, jaképak někdy. Vždy. A on letěl jako závodní kůň, od kopyt mu odletovaly hroudy hlíny a drny, ničil vše, co mu přišlo do cesty. V prudkém poryvu větru mě postupně odvál do zapadlé chatrče na irském pobřeží, zpět do hradu, přeplněného vzpomínkami i tam někam pryč, kde jsem nevnímal ani necítil bolest, způsobenou tvým lhostejným návratem. A tebe?
Jedna pevnost za druhou, jedna jeskyně po druhé propasti, a jeden pořád ještě neopravený kostel..
A tvá křídla, pečlivě ukrytá v dubové truhle. Nechtěl jsem, abys mi uletěl znovu.
**

Když novinky mi sděloval
u okna do ložnice,
já křídla jsem mu ukoval
z mosazné nábojnice.
**
Stáli jsme vedle sebe, u okna v ložnici. Já prošedivělý, shrbený a s nesčetnými jizvami, které jsi ty neznal (kolikrát jsi ty známé mapoval prsty a ústy, to by nikdo nespočítal, ale náhle jsi byl podivně ztracen i co se týkalo mého těla), ty snad ještě shrbenější a sešlejší, s vlasy dlouhými do půl zad, zkřivenými rty a divokou září v očích. Stáli jsme tam, já se tě jen lehce dotýkal, snažil jsem se uvolnit tvá ztuhlá ramena a pomoci ti opět se zvednout, tys bezmyšlenkovitě zíral na kapky deště, rozstřikující se na okenních tabulkách a nic jsi neříkal.
A pak přišla ta zpráva, ta, která nás rozdělila podruhé, ta, která způsobila, že..
Byl tam, a tys byl zde a nic ti nemohlo zabránit, abys najednou nebyl tam. Vždyť on byl ten důvod, proč ses ještě držel při životě, on byl to pojítko s minulostí, on byl ten, kdo byl v nebezpečí. Ne já. Proto jsi mě opustil jen s lehkým polibkem na čelo a s posmutnělým úsměvem, který mi říkal - nevrátím se. Tvá duše zde byla příliš neklidná, příliš poničená a rozervaná, než aby mohla najít útěchu v teple mého těla. Tělo a duše - jak odlišné a jak stejné.
Vrátil jsem ti křídla, zamčená v kované truhle, a ty sis je bez váhání nasadil. Neptal ses proč, neptal ses jak. Věděl jsi, kam a jak se máš rozletět.
**
A tak jsem pozbyl anděla
on oknem uletěl mi,
však přítel? prý mi udělá
nového z mojí­ helmy.
**
A tak jsem tě ztratil podruhé, Tichošlápku. Podruhé a nejspíš i naposledy. Nasadil sis křídla a zapomněl na toho, kdo je spravil a zazáplatoval, kdo jim vdechl nový lesk a způsobil, že opět zazářily barvou čerstvě napadaného sněhu. Zapomněl jsi na mě, Sirie, zapomněl jsi na to, že když se vrhneš do náruči smrti, nezbude mi už nikdo, pro koho bych mohl bojovat. Za koho bych se mohl obětovat. Koho bych mohl líbat a milovat. Zapomněl jsi, co to znamená, být za někoho zodpovědný. Zapomněl jsi, že i vlkodlak může cítit bolest.
**

A proto prosí­m věř mi,
chtěl jsem tě žádat,
abys mi mezi dveřmi
pomohl hádat,
co nás čeká
a nemine,
co nás čeká
a nemine.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eillen Eillen | Web | 13. května 2008 v 8:01 | Reagovat

Lejdy, já tě nesnáším. To bylo tak smutné. Dostalo mě to. Mám slzy v očích. A díky moc za věnování. To jsem na tenhle blog nekopírovala, ale pokud by to nevadilo, ráda ho sem dám :)

2 Lejdynka Lejdynka | E-mail | Web | 13. května 2008 v 14:19 | Reagovat

Eillen, děkuji za upřímně míněnou nenávist :)) Jsem ale ráda, že se tě to nějakým způsobem dotklo, slzy jsou tady hodně cenné. Smutné to je, mně taky nebylo nejlíp, a jak ráda říkám - nemůže být všechno Salome. A myslím, že to není až tak vzdálené od pravdy, ta povídka. Myslím. Tedy jsem. Už zase plkám, mlčím. A děkuju ta hezký komentář, díky.

Vůbec by to nevadilo, jen ho sem dej, a není za co, bez tebe bych to asi nenapsala. Zvlášť kdybych věděla předem, že tu jsou už DVA songficy na Anděla. S mým třetím. Jsem tak originální :)

3 Regi Regi | 13. května 2008 v 14:24 | Reagovat

Jak to děláš, že mě vždycky tak zasáhneš a já se pak vzpamatovávám několik dní... a stejně mám pocit, že už se úplně vzpamatovat nemůžu? Proč některé věci tak krásně bolí?

4 Lejdynka Lejdynka | E-mail | Web | 13. května 2008 v 21:01 | Reagovat

Protože láska a bolest jedno jsou. A není to jen poetický obrat, někdy to tak je. A..já taky nevím, taky to tak obvykle cítím, krásu a bolest najednou, ale nikdy nevím, čím to.

Děkuju, moc si tvého komentáře cením, vážně. Je moc hezky spontánní.

5 dentata dentata | Web | 22. června 2015 v 5:04 | Reagovat

půjčky od soukromých osob chomutov :-|

6 badging badging | Web | 17. srpna 2015 v 15:38 | Reagovat

Canon mf3010 ovladače http://ddriver.cz/canon-mf3010-ovlada-e.html Obchod s pc hrami :-D

7 BenyO BenyO | E-mail | 16. ledna 2017 v 17:08 | Reagovat

I found this page on 13th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

8 TomkoP TomkoP | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 9:51 | Reagovat

Velmi zajímavý blog

9 LarryGox LarryGox | E-mail | Web | 27. dubna 2017 v 19:26 | Reagovat

join the new social <a href=http://onlinecasinos-x.com>casino</a> guide

10 JerryWhelm JerryWhelm | E-mail | Web | 13. srpna 2017 v 9:37 | Reagovat

highlands ranch family medicine  <a href=https://oxycontin.tribalpages.com>buy oxycontin in mexico</a>  laptop with tablet screen

11 DavidKen DavidKen | E-mail | Web | 3. září 2017 v 8:54 | Reagovat

natural blood pressure pills  <a href=http://lorcaserin.strikingly.com>buy lorcaserin online india</a>  how to become a pharmacy assistant

12 ClarkOrize ClarkOrize | E-mail | Web | 11. září 2017 v 14:44 | Reagovat

best pills for erectile dysfunction  <a href=http://blogscat.com/a/trankimazin>comprar trankimazin barcelona</a>  live chat with a doctor for free

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.