Zahrada za cihlovou zídkou

13. května 2008 v 10:46 |  Svíčky
Autor: Eillen
Píseň: Nevidomá dívka
Fandom: StarGate
Shrnutí: Jedna z obyčejných misí, na které však Daniel potkal neobyčejnou holčičku.

Jednalo se o rutinní misi. SG-1 prošla branou a ocitla se na další z mnoha planet. Na první pohled to zde vypadalo úplně stejně jako na zemi.
"Zajímavé. Kulturou i technikou jsme skoro na stejné úrovni. To znamená, že zde museli mít lidi stejné podmínky jako my," pronesl do ticha Daniel.
"Až na to, že oni sloužili Go`auldům," odpověděl mu Jack.
"To nemůžeme vědět přesně. Myslíš, že by nechali lidi, aby se rozvíjeli. To se mi zdá nepravděpodobné. Asi na ně prostě jen zapomněli, tak jako na naší zem a lidi tu mohli žít svobodně."
Chvíli se tak hašteřili, než došli k nejbližšímu městu. Nikdo si jejich příchodu nevšiml. Jen u jedné zdi si všimli malé holčičky.
V zahradě za cihlovou zídkou
popsanou v slavných výročích
sedává na podzim na trávě před besídkou
děvčátko s páskou na očích
Pohádku o mluvícím ptáku
nechá si přečíst z notesu
Pak pošle polibek po chmýří na bodláku
na vymyšlenou adresu.
"Ahoj, já jsem Daniel. Jak se jmenuješ?"
Holčička sebou trhla. Daniel se divil, jak ji mohl vyděsit, když je celou dobu musela vidět přicházet. Po chvíli mu to došlo. Ona byla slepá. Teď se choulila ke zdi a čekala, co se stane.
"Neboj se. Neublížíme ti," ozvala se Sam. Ženský hlas holčičku uklidnil. Přestala se třást. Opatrně se zvedla, došla k místu, kde čekala Sam a opatrně ji chytla za ruku. Poté se vydala přes zahradu k domu. Sam nepouštěla její ruku a divila se, jak bez jediného zaváhání našla dívka cestu. Zbytek týmu je následoval pár kroků za nimi.
"Tati, mami, máme návštěvu," zavolala holčička, když se zastavila u dveří. Ty se po chvíli otevřely. Ve dveřích stál její otec.
"Rebeco, říkal jsem ti, že se nemáš bavit s cizími lidmi," promluvil k dceři. Pak se otočil na Sam a už klidně pronesl: "Promiňte. Neberte si to nijak osobně. Jen se bojím o dceru. Neměla by se bavit s nikým, koho nezná. Jen se ji snažím něco naučit. Mé jméno je John."
"Já jsem Samantha, tohle jsou Daniel, T`ealc a … Jack," dodala po chvíli zaváhání. Podívala se na plukovníka O`Neilla, který jen kývl na souhlas. John je pozval dál a Rebeca odběhla zase do zahrady. Daniel se otočil a chtěl jít za ní, ale John ho zastavil.
Prosím vás nechte ji ach nechte ji
tu nevidomou dívku
prosím vás nechte ji si hrát
Vždyť' možná hraje si
na slunce s nebesy
jež nikdy neuvidí
ač ji bude hřát.
V domě bylo příjemně teplo. John je pozval do kuchyně a nabídl jim něco k snědku. Po chvíli se Daniel odvážil zeptat: "Johne, doufám, že vás neurazím, ale co se stalo Rebece, že oslepla?" Veškerý pohyb ustal. Jack Danielovi naznačil, že přestřelil. John se jen smutně pousmál.
"To se špatně vysvětluje. Nevíme, čím to je. Každé dítě, které se narodí, je slepé. Po několika měsících se však většině zrak spraví. Bohužel Rebeca to štěstí neměla. Bude slepá po celý život. Pro rodiče je to velký problém. Většinou takové děti dávají do speciálních ústavů, ale my jsme Becy nemohli dát pryč. Je celým našim životem. Sice nikdy neuvidí, ale tady to zná nazpaměť. Nikdy nebyla dál, než na zahradě, ale nevadí jí to. Je tu šťastná."
"To je mi líto," pronesl sklesle Daniel a nic se dál nevyptával. Po chvíli se omluvil a vydal se do zahrady za Rebecou.
"Ahoj. Můžu ti dělat společnost?" sedl si vedle ní na zem a zadíval se na strom, ke kterému měla upřené nevidomé oči i ona.
"Přečteš mi pohádku? Je v téhle knížce. Tu o mluvícím ptáku."
Pohádku o mluvícím ptáku
a o třech zlatých jabloních
a taky o lásce již v černých květech máku
přivezou jezdci na koních
Pohádku o kouzelném slůvku
jež vzbudí všechny zakleté
Pohádku o duze jež spává na ostrůvku
na kterém poklad najdete
Daniel vzal do rukou knížku a dal se do čtení. Rebeca nadšeně poslouchala. Po chvíli se odvážila a opřela se o Daniela. Ten ji opatrně jednou rukou objal a četl dál.
"Chtěla bych toho ptáčka vidět," řekla po chvíli smutně.
"Vždyť můžeš," usmál se Daniel.
"Nemůžu. Jsem slepá."
"Tak se podívej srdcem. Nepotřebuješ oči. Vidíš ho? Má krásné modré peří. Sem tam se objevuje zelené pírko. A na prsou je celý bílý. Už ho vidíš?"
"Jo a má žlutý zobáček s červenou špičkou." Dívenka se začne usmívat a Daniel s ní. Po chvíli jsou vyrušeni ostatními.
"Danieli, vyrážíme zpátky. Dozvěděli jsme se všechno, co jsme potřebovali."
Daniel se zvedl a podal Johnovi knížku pohádek. Naposledy se otočil k Rebece, sundal si z krku malý amulet a podal jí ho.
Prosím vás nechte ji ach nechte ji
tu nevidomou dívku
prosím vás nechte ji si hrát
Vždyť možná hraje si
na slunce s nebesy
jež nikdy neuvidí
ač ji bude hřát
Než prošli bránou, otočil se zpět. V dálce viděl stromy zahrady a někde pod nimi tušil, že sedí Rebeca a představuje si svého mluvícího ptáčka. Smutně se pousmál.
"Co se děje?" zeptal se Jack.
"Je mi jí líto. Cítí teplo slunce, ale nikdy ho neuvidí. Slyší ptáky, ale jak vypadají, to nikdy nepozná. Tohle není fér."
"Život není fér."
"Jo, to máš pravdu."
"A co si jí to dal?"
"Jenom malý přívěšek," zašeptal Daniel a prošel bránou.
V zahradě za cihlovou zídkou
popsanou v slavných výročích
sedává na podzim na trávě před besídkou
děvčátko s páskou na očích
Rukama dotýká se květů
a neruší ji motýli
Jen tiše hraje si s řetízkem amuletu
jen na chvíli
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bilkis Bilkis | 13. května 2008 v 10:55 | Reagovat

Mlask! Je to takové krásně prosté, jednoduché (ale jen na první pohled). Líbí se mi. Na tuhle píseň se něco takového prostě hodí. :)

2 Eillen Eillen | Web | 13. května 2008 v 10:56 | Reagovat

Díky. Původně to měl být opět fandom HP, ale řekla jsem si, že na Bránu se to hodí víc. Dík, že sis to přečetla, i když Bránu nemusíš. Ještě jednou díky

3 Regila Regila | 13. května 2008 v 12:44 | Reagovat

Áááá, to je rozkošný! Dokonce jsem měla slzy v očích. :) Já prostě na daniela trpím, zvlášť v takových situacích.

4 Eillen Eillen | Web | 13. května 2008 v 12:52 | Reagovat

Díky moc. Jo, já Daniela taky miluju. A hlavně, dokážu si ho představit, jak takhle čte. U jiných členů, vyjma snad Jonase, mi ta představa přijde spíš absurdní.

5 Regi Regi | 13. května 2008 v 12:56 | Reagovat

No, myslím, že Sam by to taky zvládla, ovšem na Jacka a T´ealca by byl skvělej pohled! :)))

6 Eillen Eillen | Web | 13. května 2008 v 13:03 | Reagovat

T a číst pohádky +válí se na zemi a rychle se zvedá, aby ji neviděl zákazník, kdyby náhodou přišel+ No, Jack by možná šel. Jak učil malou malovat a Cassandře koupil psa. To bylo krásné.

7 Regi Regi | 13. května 2008 v 13:09 | Reagovat

Ale když může Sam mluvit se svýma kytkama... :D

8 Eillen Eillen | Web | 13. května 2008 v 13:41 | Reagovat

Jo, to já dělat taky. Včera jsem se omlouvala své orchidejce. Trhala jsem uschlý květ a ulomila jsem stonek s poupátky. Tak jsem se hned musela omluvit, stonek jsem dala do vody a poprosila ho, aby mi rozkvetl

9 Lejdynka Lejdynka | E-mail | Web | 13. května 2008 v 14:29 | Reagovat

Ó, to je nádhera. Fandom vůbec neznám, nevím o tom ani zbla, ale touhle povídkou jsem okouzlená. Ten text a ta povídka, to je jako dvě poloviny jednoho celku. A Rebeca..já si vždycky tu holčičku chtěla představit a nikdy mi to nějak nešlo, a tady jsem ji tak krásně viděla..díky.

Vážně nádherné, jemné, citlivé..a vůbec. Ani mi nevadí, že to není slash :) Vážně krásné.

PS: Je to mimo mísu, ale našla jsem DALŠÍHO ANDĚLA. Já se asi zahrabu :)

10 Eillen Eillen | Web | 13. května 2008 v 14:31 | Reagovat

Díky moc. I já jsem díky psaní tu holčičku prvně uviděla.

No, andělů je, ale to snad nevadí ne?

11 Lejdynka Lejdynka | E-mail | Web | 13. května 2008 v 20:56 | Reagovat

Možná proto, že je sama nevidomá, jde tak špatně vidět.

No jako nevadí, ale..člověk si připadá tak nějak dost neoriginálně, jako kdyby to jen tak zkopíroval, ten nápad. Ale to nic, stejně to nechám.

12 Eillen Eillen | Web | 13. května 2008 v 20:59 | Reagovat

Náhodou, ta píseň v sobě má víc zkrytých příběhů. Je jedno, že jedna a tatáž píseň se objevuje v tolika příbězích. V tom je to právě tak kouzelné. I já možná anděla zpracuji.

13 punki punki | Web | 13. května 2008 v 21:20 | Reagovat

tuhle písničku miluju... krásná povídka

14 Eillen Eillen | Web | 13. května 2008 v 22:46 | Reagovat

Díky :-)

15 Frox Frox | E-mail | Web | 15. května 2008 v 12:12 | Reagovat

To bylo tak něžné. Moc se mi to líbilo:-) Krátký prostý příběh, který dokázal dojmout moje srdíčko hned po probuzení a krásně korespondoval s textem.

16 Eillen Eillen | Web | 15. května 2008 v 12:13 | Reagovat

Po probuzení? tak to ti hlasitě závidím.

Děkuji za přečtení i tak krásný komentář.

17 Profesor Profesor | 18. května 2008 v 12:28 | Reagovat

Moc hezké. Zdánlivě jednoduché, ale pod povrchem něco víc. Super.

18 Eillen Eillen | Web | 19. května 2008 v 9:03 | Reagovat

Díky moc. Od tebe si takových komentářů cením

19 mardom mardom | Web | 31. července 2008 v 15:46 | Reagovat

Musím říct, že je to jednoduché, ale vezme to za srdce, ze začátku jsem se na to dívala mírně nedůvěřivě, ale věřím té povídce každé slovo, je to o krásných pocitech, byť smutných.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.