Zkouška dospělosti

16. května 2008 v 9:25 |  Střepy
Autor: Bilkis
Píseň: Zkouška dospělosti
Fandom: HP
Pár: SS/HP
Věnování: Eillen, která si vyžádala přesně tento pár, ačkoli ho nemá ráda a která všechno tohle vymyslela. Děkuji, že se toho s tebou smím účastnit!

V nedělním oblečení
nastoupíš před komisi.
Studené vysvědčení
vezme, co bylo kdysi.
Sedíš tu mezi svými přáteli, ale tvůj obličej nezdobí úsměv jako je tomu u nich. Jsi zaražený, smutný. Díváš se kolem sebe a najednou máš pocit, že se ti všechno rozpadá pod rukama. Celý tvůj dosavadní život byl naplněn lidmi, kteří se ti najednou vzdalují. Pomalu ale jistě se na tvé tváři objevuje poznání a pochopení. Pozoruji tě s ironickým úsměvem a přitom vím přesně, jak se teď cítíš. Připadá ti, že nemáš nic. Že jsi zase sám. Iluze blízkosti se náhle rozplynula. Čekám na chvilku, kdy se ve tvé tváři objeví vzdor. Vím, že se dostaví. Znám to.
Oznamujeme vám, že jste OVCE složili úspěšně. Snažíš se tvářit radostně, ale moc ti to nejde. Ostatní se bláznivě objímají, křičí radostí, ale na tobě je vidět pramálo nadšení. Společenský hábit tě škrtí a po obličeji ti stékají čůrky potu. Bolí mě, když ten výraz vidím. Očima vyhledáš ty moje a já v nich vidím prosbu. Chtěl bych se usmát a dát ti tím najevo, že všechno, o čem právě přemýšlíš, není pravda. Nemůžu… A ty to moc dobře víš. Stejně jako to, že kdybych to udělal, neodpustil bys mi to.
V portmonce umístěnka,
slavnostní učitelé
a lež - co první směnka
úvěru pro dospělé.
Zítra už tu nebudeš a já si musím s ironickým úsměvem přiznat, že mi to vadí. Nikdy jsi nebyl ustrašený chlapeček, který by se rozpadl pod mým pohledem. Přitahovalo mě to. A štvalo… Dával jsem ti to najevo dost důrazně, jenže ty sis zřejmě usmyslel, že to změníš. Že dokážeš přerovnat můj pohled. Převrátit můj svět. Celých šest let jsem se tomu bránil.
Sleduji, jak ti ředitelka tvé koleje blahopřeje k úspěšnému složení zkoušek. A další a další profesoři přicházejí, aby ti blahopřáli k postupu do kurzu Bystrozorů. Vidíš na nich to pokrytectví? To, jak nepřejí štěstí tobě, ale jak sobě gratulují k tomu, že je budeš dál chránit? Cítím, že ano, ale přesto vidím úsměv, který značí to, že bys jim chtěl věřit. Ještě musíš ujít dlouhou cestu. Ačkoliv jsi daleko dál než tví spolužáci, oni ještě ani nezjistili, že něco takového jako dospělost existuje. Jsou to ještě děti.
Opilí od radosti
si sami trochu lžeme,
že zkouškou dospělosti
opravdu dospějeme.
Vidím zděšení na tvářích všech. Já a tady. Neuvěřitelné. Chtěl jsem zůstat ve sklepení, ale něco mě táhlo sem nahoru. Ne něco… Ty! Pošetilý, důvěřivý Nebelvír. Vidím, jak ses uvolnil. Sedíš se svými přáteli v rohu a vypadáte srostlí. To jsem ti vždycky záviděl. Máš přátele. Opravdové. Takové, kteří neopustí. Alespoň ne hned. Ty já nikdy neměl. Dlouho jsme o tomhle dni mluvili. Bál ses. Strašně ses bál. Chtěl jsi, abych tě toho zbavil. Nevěřil jsi mi, když jsem ti tvrdil, že to nejde. Pak jsi řekl, že mě nenávidíš. Mám nutkání smutně se pousmát. Místo toho se zašklebím na tvé spolužáky, kteří na mě zírají s otevřenými ústy.
Sleduješ každý můj krok. Cítím to. Chloupky na krku se mi staví do pozoru. Vždycky jsi tak na mě působil. Možná je to pozůstatek dávných časů. Nedokázal jsem ti to vysvětlit, ale velmi rychle jsi pochopil, že právě díky tomu jsem tě dokázal objevit i skrytého pod neviditelným pláštěm. Jsi už trochu opilý a já dokážu přesně odhadnout chvíle, kdy si zase začínáš nalhávat, že se nic nezměnilo. Dřív bych ti říkal hlupák, dnes vím, že jsi prostě takový. Věrný… Ale nedokážeš ještě rozlišit, kdo si tvou věrnost zaslouží.
Tak tanči, lásko sladká,
protanči večer celý:
ten bál je křižovatka,
dospělí - nedospělí.
Začínáš se bavit a já jsem tomu rád. Chápu moc dobře, oč se snažíš. A stejně dobře vím, že se ti to nepodaří. Sám jsem to zažil. Pamatuješ? Vyprávěl jsem ti o tom. Držel jsem tě v náruči a mluvil o svém rozlučkovém plese. O tom milníku, který nic neznamená.
Děvčata se kolem tebe rojí jako trpaslenky kolem měkkého koberce. Protáčíš jednu po druhé. Jemně se jich dotýkáš a tváříš se uvolněně. Jen já vím, že je to maska. A podivně mě to hřeje u srdce. Ale tvářím se neutrálně. Nemysli si, že jsem si nevšiml tvých pohledů, které mým směrem vysíláš stále častěji. Nereaguji. Tímhle si musíš projít sám. Každý musí.
Na klopě vlají stužky,
z orchestru znějí bicí.
Dozrál čas pro častušky
a vstupu do milicí.
Příští týden nebo možná už zítra budeš jiný. Čas je neúprosný. Nemilosrdný pán a tobě právě dozrává. Závidím ti, i když bych ti to nikdy nepřiznal. Sám už to mám dávno za sebou. V hloubi duše si přeji, abych z tebe to břemeno mohl sejmout a tys nemusel dospět, ale rozum mi říká, že to nejde. Brzy se dostaneš za hranici, ale nebudeš tam sám. Počkám na tebe, vezmu tě za ruku a odvedu tě zpátky do své postele, ze které jsi před několika hodinami vstal. Nebudeš na to sám, jako jsem byl kdysi já. Pak přijdeš na ministerstvo, posadíš se do učebny a vypustíš mě z hlavy. Jako jeden z mála z celé školy za posledních pár let. Hrdina…
Ptal ses mě, jestli se s tím smířím. Pamatuješ ještě, co jsem ti tenkrát odpověděl? Myslím, že ano. Lži si vždy pamatujeme déle než pravdu. Nejsou tak štiplavé. Nedusí… A víš, jaká je pravda? Podceňoval bych tě, kdybych si myslel, že ne. Jsi chytrý, i když se mi to nechce přiznat. Víš, že nemáš jinou možnost. Chceš být Bystrozorem. I přesto, že se s tím nesmířím. I přesto, že tvrdím, že už jsi vybojoval dost. Máš ještě vůbec nějakou krev, kterou bys mohl prolít? Za nás nehodné? Za tenhle svět?
Dozrál čas dilematu:
"Být pro, anebo proti?"
Pak čekat na výplatu
jak jiní patrioti.
S postupujícím večerem vidím na tvé tváři čím dál smutnější úsměv. Už nedokážeš dál zakrývat své pochybnosti. Ale nikdo kromě mě si jich nevšímá. Nebo nechce všímat. Toužíš se někam schoulit a být zase malým chlapcem. A já toužím být ti matkou, obejmout tě, utěšit. Kdy jsem se stal sentimentálním? Kdy jsem si přiznal, že jsi pro mě víc, než objekt pozorování? Ráno? Odpoledne? Nebo snad teď večer? Možná jsem to věděl odjakživa.
Máš stejně lehké rozhodování jako já onehdy. Jen se přikláníš k jiné straně. Vlastně o tom nerozhoduješ sám, víš? O tom se rozhodlo už dávno předtím, než ses narodil, ale nelam si s tím hlavu. Jen doufám, že nebudeš litovat tak jako já. Dnes už na to pomýšlím se shovívavým úsměvem, ale tenkrát mě to málem zabilo. Tolik bych ti chtěl pošeptat do ucha, že ta nejjednodušší a nejjasnější rozhodnutí nebývají nejlepší, ale chtěl bych, abys aspoň chvíli nepochyboval. I kdyby to mělo být jen dnes večer.
Opilí od radosti
si sami trochu lžeme,
že zkouškou dospělosti
opravdu dospějeme.
Jsem na tebe hrdý, věřil bys tomu? Srovnáváš se s tím daleko lépe, než jsem to kdysi zvládl já. Ale to už je dvacet let. Vzpomínám si, jaké to tenkrát bylo. Připravoval jsem se na to, že opustím školu a vejdu do řad Pána Zla. Nechutně jsem pomýšlel na to, jak se všem pomstím za každý ústrk, každou facku a každý šťouchanec do žeber, kterého se mi v průběhu těch sedmi let dostalo. Cítil jsem se tak povznesený, tak silný. Tak dospělý… Bylo to neskutečné! A nebyla to pravda. Byl jsem jen malý hloupý kluk, stejně jako jsi ty dnes.
Ještě chvíli tě nechám tomu věřit. Potřebuješ to, abys prohlédl. A já to potřebuji, abys pochopil. Aby sis s konečnou platností uvědomil, že ode mě nemůžeš odejít.
Tak tanči, lásko sladká,
protanči večer celý:
ten bál je křižovatka,
dospělí - nedospělí.
Stále častěji se díváš mým směrem, ale já dělám, že si toho nevšímám. Zpod clony svých vlasů, kterými se tak rád probíráš, pozoruji, jak jsi stále naštvanější a nešťastnější. Musí to být, lásko. Jednou mi za to poděkuješ. Až mě přestaneš nenávidět. Večer ještě nekončí.
Dostaneš místo lásky
od těch, kdo všechno vědí,
trojhlavé neotázky,
čtyřhlavé odpovědi.
Nejen mě stíhají tvé upřené pohledy. Díváš se tak už na každého v sále, ale v nikom nenacházíš nic, co by tě uklidnilo. A v tváři se ti postupně zračí poznání a znechucení. Najednou si uvědomuješ, proč jsem, jaký jsem. Možná bych už měl zakročit a odvést tě domů. Dej mi ještě chvilku, lásko, jsi tak blízko!
Šumivé víno pění
a dívky oblékly si
namísto dětských snění
dospělé kompromisy.
Náhle se zastavíš. Strneš uprostřed pohybu a otočíš se kolem vlastní osy a já najednou tuším, že už vnímáš svět jinýma očima. Sleduješ své přátele, jako bys je právě viděl poprvé. Vykročíš ke mně a moje srdce málem vyskočí z hrudi. Nic z toho se ale nedozvíš. Pak bych i já dostal tenhle pohled a ne ten druhý. Ten, který jsi měl dosud. Přál jsem si, abys pochopil, proč tu dnes večer jsem. Toužil jsem po tom, k čemu se právě chystáš. Vklouzneš mi do náruče a tvoje tělo se pevně přimkne k mému. Úžas ve všech očích je pro mě náplastí. Zadostiučinění, na které jsem tak dlouho čekal.
Tak tanči, lásko sladká,
protanči večer celý:
ten bál je křižovatka,
dospělí - nedospělí.
Schovám tě ve své náruči a nevšímám si zděšení a opovržení. Vnímám jen tebe a tvoje rty, které se hladově vpíjí do mých. Tvůj dech je cítit máslovým ležákem a já lačně piji tvou chuť. Nechci se vrátit na zem, do světa, ve kterém žijeme. A najednou na mě zaútočí něco jiného… Hladím tě po zádech a v tom je všechno. Celý vesmír. Možná jsem ti lhal, víš?
Opilí od radosti
si všichni trochu lžeme,
že zkouškou dospělosti
opravdu dospějeme...
A možná jsem tenkrát lhal sobě. Zkouškou dospělosti opravdu dospějeme. Nikdo přece netvrdí, že to musí být ta naše. Klidně na ni můžeme čekat i dvacet let…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 vencca vencca | Web | 16. května 2008 v 12:58 | Reagovat

Je to božské...

Nadchla jsi mě. :o)

2 Bilkis Bilkis | 16. května 2008 v 13:23 | Reagovat

Och, děkuji ti! :)

3 Eillen Eillen | Web | 16. května 2008 v 14:14 | Reagovat

Já ti to už říkala na icq. Líbilo se mi to. Ale nejlepší byl ten konec. Díky moc. A na dlouho dobu pryč od toho pár :-D jdu si najít Daniela s Cameronem :D

4 Bilkis Bilkis | 16. května 2008 v 14:28 | Reagovat

No jo, já vím... Když já jsem na ně zatížená. Ale můžu i jiné páry! ;) Děkuji ti!

5 Sarynel Sarynel | 16. května 2008 v 14:33 | Reagovat

Wau..

6 Nieds Nieds | E-mail | Web | 16. května 2008 v 16:02 | Reagovat

čau rád bych s tebou spřátelil?kdyžtak se ozvi:)zatím

7 Delilah Delilah | 16. května 2008 v 21:04 | Reagovat

No, uh, no páni. To bolo teda ozaj dobré! Vlastne nie, dobré je prislabé slovo. Bolo to skvelé! Skladám poklonu...

8 Jane18 CZ Jane18 CZ | Web | 16. května 2008 v 21:53 | Reagovat

Nerada čtu dlouhé články, začnu vždy na začátku a nezaujme mě to, stránku zruším a jdu dál... Tenhle článek jsem začla číst a musela jsem až do konce... Moc dobře napsané... smekám

9 Profesor Profesor | 18. května 2008 v 12:49 | Reagovat

Hezké. Ale možná moc dlouhé.

10 Frox Frox | E-mail | Web | 11. června 2008 v 12:49 | Reagovat

Je to nádherná povídka, která mi strašně intenzivně připomněla, jak se cítím já po své zkoušce dospělosti. I když je to pohled dospělého Severuse, pocity absolventa Harryho jsou tebou vykresleny tak, že mě to až bolí. Naštěstí si Harry uvědomil to, co si uvědomit měl:-)

11 Bilkis Bilkis | 16. června 2008 v 13:05 | Reagovat

Och, díky, díky, díky... Taky jsem si trochu lhala, když jsem maturovala. Kdybych měla tenhle pohled, možná by se mi pak svět najednou nerozpadl pod rukama... :( Dost nostalgie, děkuji vám za vaše komentáře!

12 Blanch Blanch | 18. června 2008 v 3:53 | Reagovat

Úžasné, BIlkis, ostatně, co od tebe není, že? Fakt nádhera a to já tyhle vypisovačky psychologické moc nemusím(jaká ironie, že je sama píšu), ale naprosto úchvatné... vyprávěno SNapeovou oslnivou a ironickou inteligencí...super

13 Bilkis Bilkis | 19. června 2008 v 11:57 | Reagovat

Ale už opravdu... Krásně se to čte, ale pak mi přijde, že snad ani nemluvíš o mně. Díky za komentář!

14 Janica Janica | 18. listopadu 2008 v 9:59 | Reagovat

Sakra, jak to, že jsem to objevila až teď! Je to nádhera! Úžasný. Chtěla bych mít Tvůj talent, Bilkis...

15 gleti gleti | E-mail | 25. března 2009 v 22:49 | Reagovat

Díky. Přesně jsi vystihla pocity po maturitním rozlučkovém mejdanu.

16 Fobos Fobos | 2. srpna 2009 v 17:56 | Reagovat

Tuhlé krásnou povídku jsem už četla vícekrát, ale přesto mě zas posedla neodolatelná touha po ní. Nevím, proč se mi tolik líbí. Snad ty emoce, snad vědomí, že mě to taky čeká.
Každý jednou musíme dospět. Jen se bojím, že to nebude hezké...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.