Don’t Ask, Don’t Tell

3. června 2008 v 16:00 |  Střepy
Autor: Colleen
Písnička: Dneska už se smí
Fandom: Hvězdná brána
Pár: Cameron Mitchell/Daniel Jackson
Přístupnost: 12+
Poděkování: Eillen, díky které je tahle povídka delší a lepší.
Poznámka: Informace o DADT můžete najít na Wikipedii (bohužel jen pro anglicky mluvící). V podstatě se jedná o to, že i homosexuálové, bisexuálové a transsexuálové mají povoleno sloužit v americkém vojsku, pokud neprozradí svoji sexuální orientaci. Taky zajišťuje, že nikdo se jich na jejich orientaci ptát nebude. Pokud ale nějakým způsobem vyjde najevo, že někdo žije/má vztah/poměr s někým stejného pohlaví nebo se jinak angažuje ve věcech, které jsou považovány za homosexuální, je z vojska vyloučen.

Můj kantor míval smělé přání vtlouct mi do hlavy
to, že všech mezí rozorání dobro připraví,
můj táta razil jiné teze větou jedinou:
že rozoráš-li všechny meze, ptáci zahynou.
Dneska už se smí, co se nesmělo,
dneska už se smí, to nám scházelo!
~Karel Kryl - Dneska už se smí
Cam si přehodil utěrku přes rameno, opřel se bokem o kuchyňskou linku a pozoroval Daniela uklízet poslední talíře. Tahle domácí idyla jej uvnitř vždy zahřála a na tváři mu rozlila potěšený a lehce samolibý úsměv. Hlavně teď, když byl zákon o službě LGBT lidí ve vojsku upraven, a Cam se už nemusel bát, že by byl pro svůj vztah s Danielem propuštěn. Sice se ještě necítil tak bezpečně, aby to řekl ostatním v týmu, ale Daniel ho už pomalu, ale jistě zpracovával.
"Země Cameronovi," plácl ho Daniel utěrkou přes hruď. Cam vystartoval, chytil jej za zápěstí a otočil jimi o sto osmdesát stupňů, takže Daniel skončil uvězněný mezi linkou a Camovým tělem. Cam jej objal kolem pasu a vtiskl mu krátký polibek. Daniel se na něj usmál a Cam s ním zatočil v rytmu hudby linoucí se z druhého pokoje.
Daniel pozvedl obočí, ale on jen pokrčil rameny. Byl šťastný, tak proč se o ten pocit nepodělit. Ještě jednou si přitáhl Daniela blíž k tělu a spojil svá ústa s jeho.
"Budu muset jít," zamumlal proti Danielovým rtům.
-
Když Cam potkal doktora Daniela Jacksona poprvé, moc si z jejich setkání nepamatoval. Jen útržky a Danielovu upřímnou tvář, která mu děkuje za záchranu života.
Když jej potkal podruhé, zrovna se vracel z rehabilitace, vyčerpaný a naštvaný na celý svět. Na Danielovy otázky odsekával, takže doktor moc dlouho nezůstal.
Když jej potkal potřetí, rok po jeho nehodě, Daniel mu nabídnul klíče od bytu.
-
Daniel zmateně zamrkal a svraštil čelo.
"Dneska jsi přece měl zůstat tady," řekl opatrně.
Cam si povzdechl. Nechtěl odejít, ale pozval k sobě Samanthu, aby ji bůhví pokolikáté uklidnil, že udělala správnou volbu, když přijala místo velící expedice na Atlantis po doktorce Weirové. Trochu paradoxní vzhledem k tomu, jak si před dvěma roky přál, aby z SG-1 neodcházela, ale s převelením dostala i povýšení na plukovníka. Kdo ví, jak dlouho bude muset čekat ještě on.
"Já vím, ale pozval jsem Samanthu," odpověděl Cam. "Je to její poslední volný večer, než odejde. Potřebuje si promluvit a rozlučkový večírek není to pravé." Daniel se mu vysmekl z náručí a otočil se k lince, na které začal přerovnávat kořenky.
"Danieli!" Cam ho chytil za rameno a otočil ho tváří k sobě. Daniel se tvářil naštvaně, ale v očích měl zklamání a smutek. Cama při tom pohledu zabolelo u srdce, ale schůzku se Sam odvolat nemohl. Nechtěl. Byla to kamarádka, kterou za pár dní přestane pravidelně vídat, a Daniel tady bude pořád.
"Proč jsi neřekl něco dřív?" zeptal se Daniel. "To vždycky musíš všechno nechávat na poslední chvíli?"
"Protože jsem nám nechtěl zkazit večer," odsekl Cam naštvaně.
"Jo, to se ti teda povedlo," řekl Daniel hořce, setřásl Camovu ruku ze svého ramene a odešel z kuchyně.
-
Když si Cam uvědomil, že mu Daniel není zas až tak lhostejný, byli na jiné planetě. Účastnili se oslav sklizně na P4X-164 a Cam, jako muž akce a činu, se nudil. Byl sice rád, že po dlouhé době narazili na planetu, ze které nemuseli utíkat, ale to bylo všechno. Každou chvíli k němu přišla nějaká dívka, občas sotva osmnáctiletá, a vybídla ho k tanci. Cam každou slušně odmítal. Neměl náladu na hloupé skotačení, ke kterému neznal ani kroky. Místo toho sledoval Daniela, jak se buď snaží udržet tempo s nějakým děvčetem, nebo se je snaží odmítnout.
Po jednom obzvlášť divokém tanci se Daniel vrátil zpět, čelo posázené kapičkami potu, a posadil se vedle Cama.
"Nebavíte se?" zeptal se, rukávem si otřel obličej a vypil pohár vody.
"Když jsem se naposledy bavil na podobné akci, skončil jsem se vzpomínkami na vraždu, kterou jsem nespáchal," odpověděl Cam suše.
"Tady nejsou tak technologicky vyspělí," poznamenal Daniel.
"Tím hůř. Taková rána vidlemi od žárlivého přítele, může hodně bolet."
Daniel se rozesmál. Úsměv mu rozzářil oči. Nádherně modré oči, všiml si Cam. Sotva myšlenku dokončil, zpanikařil.
"Myslím, že se půjdu projít," řekl a vstal od stolu. Celou cestu k tišší části vesnice cítil v zádech Danielův pohled.
-
Cam opřel čelo o stěnu a zavřel oči. Vždycky všechno zkazím, nadával si v duchu. Dlaní praštil do zdi, ale ne tak silně, aby si něco udělal.
"Sakra," zaklel hlasitě, otočil se ke zdi zády a znovu se opřel. Chvíli jen tak stál a hluboce dýchal, aby se alespoň trochu uklidnil. Po chvíli se svezl podél zdi na zem a zavřel oči.
Chápal Danielovo rozčarování. Uvědomoval si i to, že mu to měl říct. Jenže pro Cama byl jakýkoliv vztah jednou velkou neznámou. Od doby, co nastoupil do letectva, se musel mít na pozoru, aby nikdo nepřišel na to, že je gay. Létání stíhaček byl vždycky jeho sen, a když jej vybrali pro program F-302, připadal si tím nejšťastnějším člověkem na Zemi. I když všechno mělo svá pro a proti. Létal své milované stíhačky, ale milovat si zakázal. Občas pozval na skleničku nějakou ženu, ale vždy jen jednou. Věděl, že by bylo nefér v ní vzbuzovat marné naděje.
Pak přišel Anubisův útok na Zemi a Cam se poprvé za svou kariéru zřítil. Probudil se až v nemocnici, kde mu doktoři oznámili, že naděje na to, že by znovu mohl chodit, jsou mizivé. Několik dní s nikým nemluvil. Ani s otcem, který před lety o nohy přišel úplně, ale kvůli synovi se znovu chodit naučil. Jenže Cam neměl nikoho.
Vše se změnilo o týden později, kdy jej navštívil generál Jack O'Neill. "Pokud se uzdravíte, můžete si přát cokoliv," řekl.
Cam mu nejprve nevěnoval pozornost, ale po návštěvě Samanthy Carterové a doktora Jacksona začal uvažovat, jaké by to bylo pracovat se slavnou SG-1. Když mu pak začaly rehabilitace, pracoval ze všech sil, aby se naučil znovu chodit. Po několika měsících se ozval generálovi a poprosil ho o záznamy z misí SG-1. Po měsíci je dostal a začal číst.
-
Vraceli se zpátky k autům. Jejich těla se dotýkala od ramen až po zápěstí. Cam to přičítal jejich přiopilosti, ale když Daniel propletl svůj malíček s jeho, řekl si, co když přece jen…
-
"Camerone."
Někdo s ním ne zrovna jemně třásl a Cam se polekaně napřímil. Instinktivně sáhl na místo, kde normálně nosil pouzdro na zbraň, ale když nahmatal jen džínovinu, uvědomil si, že je na Zemi a tím pádem by měl být v bezpečí.
"Telefon." Daniel mu strčil mobil před oči a čekal, až si jej Cam převezme. Cam po něm bez přemýšlení sáhl a ohlásil se:
"Mitchell."
"Came, jsi v pořádku?" ozvala se z druhé strany Samantha.
"Jo," odpověděl a přemýšlel, jak se z téhle situace dostat. Říct jí pravdu, byla jeho první myšlenka. Jenže to nemohl udělat po telefonu.
"Daniel říkal, že jsi byl unavený a usnul jsi v půlce filmu." Cam se zarazil. Daniel mu vymyslel omluvu? "Mohl jsi říct, že se ti to dneska nehodí."
"Promiň, nedošlo mi to," omlouval se Cam a otočil se, aby viděl na Daniela. Ten si jej prohlížel se zamyšleným výrazem, opírajíce se o jídelní stůl. "Chtěl jsem stihnout vás oba… Hned tam budu."
"Neblbni a zůstaň s Danielem," řekla Sam rázně. "Už jsem na cestě domů. Aspoň zavolám Markovi."
"Fajn, jak chceš… Takže se uvidíme za tři dny?" Po celou dobu sledoval Daniela, ale ten se jeho pohledu záměrně vyhýbal.
"Jo," souhlasila Sam. "Pozdravuj Daniela."
Cam zavěsil a odložil telefon a čekal. Po chvíli se na něj Daniel podíval, ale ani jeden nic neřekl. Cam si povzdechl, a když se už chystal promluvit, Daniel opět odešel z kuchyně.
-
"Jediné, na co si špatně zvykám, je smrt," začal Cam. "Jako by byla na denním pořádku. Není měsíc, kdybychom někoho neztratili."
"Na smrt si nemůžete zvyknout," odpověděl Daniel a natočil se tváří ke Camovi. "Ať tu budete několik let, nebo jen měsíc, vždy vás zasáhne. I když jste toho člověka ani pořádně neznal."
"Jen si říkám, že kdyby nebyla v ohrožení celá planeta, uvažoval bych o opuštění SG-1."
Daniel na něj překvapeně zamrkal.
"Prosím?"
Cam si povzdechl. Měl v sobě několik piv a smrt majora Lockea jej sebrala víc, než by měla. Major měl ženu a tři děti a ti všichni teď zůstali bez milující a milované osoby.
"Chtěl bych rodinu, Jacksone," řekl Cam, opřel se hlavou o opěradlo sedačky a zavřel oči. "Někoho, ke komu se každý večer budu vracet domů, někoho, kdo mi pomůže zapomenout na to, co je tam venku."
Daniel se smutně usmál.
"Kdo by ji nechtěl."
Cam otevřel oči a natočil se k Danielovi. Chtěl něco říct, ale Daniel mu položil dlaň na tvář. Palcem jemně pohladil koutek jeho úst a oči zarýval do těch Camových. Cam polkl a otočil obličej tak, aby mohl Daniela políbit do dlaně. Danielova ruka se pomalu posouvala k jeho týlu, kde se zastavila a palec si jemně pohrával s Camovými krátkými vlasy. Cam zvednul hlavu z opěradla a položil svou dlaň na Danielovo rameno. Daniel se naklonil dopředu a políbil ho. Camovi netrvalo dlouho začít polibek opětovat. Věděl, že toho budou oba druhý den litovat, ale nemohl si dnes upřít to, po čem toužil už několik měsíců.
-
"Danieli?"
Daniel k němu stál zády, obličejem k oknu, ale Cam pochyboval, že se opravdu na něco dívá.
"Odcházíš?" promluvil Daniel nečekaně.
Cama ta otázka překvapila. Předpokládal, že Daniel pochopil, že za Samanthou už dnes nepojede.
"Měl bych?" zeptal se opatrně.
Daniel se otočil a pokrčil rameny.
"To záleží na tobě."
-
Týden po jejich polibku, který bohužel vedl mnohem dál, než měl, se Daniel obětoval, aby tým mohl bezpečně utéct z planety. Hledali ho několik týdnů a Cam z toho pomalu začal šílet. Když jej konečně našli a zbavili Merlinova vědomí, Daniel nedal Camovi nijak najevo, že by chtěl jejich, ať už to bylo cokoli, dál rozvíjet.
Cam to akceptoval, takže když jel na setkání spolužáků zpět do rodného Kansasu, nikoho nepodváděl, když flirtoval se svou první školní láskou Amy Vanderbergovou. S čím až tak nepočítal, byla Vala, která o Amy vykládala na potkání.
Když dva dny po návratu někdo zazvonil na jeho domovní dveře, ze všech lidí, které si představoval, Daniel byl tím úplně posledním.
"Ahoj," pozdravil Daniel rozpačitě.
"Co tady děláte?" zeptal se Cam.
"Můžu dál?"
Cam odstoupil ode dveří a pustil Daniela dovnitř. Pokračovali až do obývacího pokoje, kde se Cam posadil na opěradlo křesla, ale Daniel zůstal stát.
"Takže?" pobídl Daniela Cam.
"No… já…" Daniel se ošíval a díval se všude možně jen ne na Cama.
"Podívejte, Jacksone, mám práci, takže buď mi řeknete, co chcete nebo můžete jít."
"Fajn," řekl Daniel, přistoupil ke Camovi, vzal jeho tvář do rukou a políbil ho. Cam ho prudce odstrčil.
"Co to sakra děláte?" vyjel na něj. "Několik týdnů děláte, že se nic nestalo a teď si sem napochodujete a co? Myslel jste si, že všechno bude v pořádku?"
Daniel zakroutil hlavou.
"Potřeboval jsem čas."
"Stačilo říct. Já čekal celý život, než jsem si dovolil," rukou divoce gestikuloval mezi sebou a Danielem, "to, co se stalo… mezi námi. Já vsázím mnohem víc."
"Proto jsem si to potřeboval rozmyslet!" ostře odpověděl Daniel. "Záleží mi na tobě a nechci, abys kvůli mně přišel o práci."
"Takže sis to rozmyslel." V uších mu stále znělo: záleží mi na tobě, a věděl, že teď už Danielovi bude odolávat těžko.
"Vím, že v sázce je hodně, ale když budeme opatrní…"
Cam se smutně usmál a Daniela objal.
-
Cam přistoupil k Danielovi a vzal ho za ruku. Chvíli stáli mlčky, ale pak Daniel propletl jejich prsty dohromady. Cam si oddechl a přitiskl Daniela k sobě.
"Omlouvám se," zašeptal a políbil jej na spánek.
Daniel se v jeho objetí uvolnil a po chvíli si položil hlavu na Camovo rameno. Stáli tak několik minut, než se Daniel odtáhl a podíval se Camovi do obličeje. Cam se usmál a políbil ho.
"Na tom večírku jim to řekneme," zamumlal proti Danielovým ústům. Sotva to vyslovil, cítil, jako by z něj spadlo těžké břemeno a alespoň pro jednou věděl, že se rozhodl udělat správnou věc.
-
Když přišla zpráva o změně zákona, který byl všeobecně známý jako "Don't ask, don't tell", SG-1 byla mimo Zemi. Generál jim to oznámil na brífinku a Daniel musel do Cama pod stolem kopnout, aby se aspoň trochu vzpamatoval.
"Nevím, co to prezidenta napadlo," říkal právě generál Landry. "Bude z toho víc problémů, než je teď."
Cam s ním souhlasil jen napůl. Věděl, že to budou mít všichni těžké, ale konečně bude každý mít právo na šťastný život s tím, koho miluje, a zároveň dělat práci, kterou chce a má rád.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Profesor Profesor | 3. června 2008 v 16:41 | Reagovat

Moc pěkná povídka.

2 Silwen Silwen | Web | 3. června 2008 v 17:49 | Reagovat

Dobrá povídka, líbí se mi vykreslení jejich vztahu jako něčeho, co vznikalo i přes obtíže, které by to oběma mohlo přinést. Přes hradbu předsudků a vlastních obav.

Navíc oceňuju ty drobné vzpomínkové střípky. Pěkně dokreslovaly atmosféru.

3 Blanch Blanch | 4. června 2008 v 3:12 | Reagovat

Tak to bylo nádherné! Nádherné!! JÁ snad začnu mít Camerona ještě ráda... to je neuvěřitelné, jaxi mě teď obrátila :)) ALe nebýt tam Daniel, přiynám se, že nevím, zda bych to četla :)) ALe jsem okouzlená :)

4 Colleen Colleen | Web | 4. června 2008 v 8:26 | Reagovat

Děkuju!

Silwen: Jsem ráda, že se ty ti vzpomínky líbily, protože právě s těma jsem si nebyla moc jistá.

Blanch: Nj, člověk si občas díky fanfiction oblíbí postavu, kterou předtím nemusel. Přiznám se, že když jsem se dozvěděla, že v 9. řadě už Jack není, tak jsem nadávala, ale pak jsem ty dvě poslední řady tak nějak brala jako jinej seríál a Camerona si oblíbila. I když je asi pravda, že díky jinýmu seriálu, kde hrál hlavní roli společně s Claudií Black (Vala). Ale teď na Cama (Bena) nedám dopustit :D

5 Blanch Blanch | 5. června 2008 v 19:49 | Reagovat

Ale ne, to bylo jen v návalu té euforie :)

Camerona pořád nemám ráda a vypadá to ještě na dlouhé přesvědčování, on je prostě pro mě jen nepovedená náhrada za miláčka Jacka... :) Ale Daniel mě vždycky přesvědčí :)

Ta povídka byla nádherná tak, že mi tam ani Cameron nevadil, ale jinak mi vadí stále :))

6 Colleen Colleen | Web | 5. června 2008 v 20:15 | Reagovat

Tak to nevadí, mně bude stačit, když ho budeš mít ráda v mých povídkách ;)

7 Eillen Eillen | 6. června 2008 v 12:45 | Reagovat

Já ti to už říkala po icq. Ta povídka je nádherná a jsem ráda, žes ji pro mě napsala.

Blanch, já nesouhlasím. Ano, Cameron má podobný styl humoru jako Jack, ale nikdy mi nepřišlo, že se ho snaží nahradit. A navíc, s Danielem se mnohem lépe doplňují v žertech, než Dan s Jackem. Jack má tu výhodu, že ho hrál RDA. Kdyby zůstalo u KR, co ho hrál ve filmu, troufám si říct, že by ho moc lidí v lásce nemělo.

8 Colleen Colleen | Web | 8. června 2008 v 20:22 | Reagovat

Eillen, nemáš za co děkovat :) Já jsem ráda, že se líbí.

9 Blanch Blanch | 11. června 2008 v 4:14 | Reagovat

Eillen tobě tak přijde, mně ne.

Kdyby ta postava měla stejný humor, měla bych ji stejně ráda jako RDA..JÁ proti KR nic nemám(naopak v takovém Tango a Cash je mou oblíbenou postavou, protože je vtipný), ale kdyby to odehrál jako Richard, tak bych ho měla ráda úplně stejně. Nezáleží na tom, kdo ho hraje, záleží na tom, jaký je. Cameron je nemastný neslaný a nepovedený. Pro mě určitě.

Možná by mi tolik nevadil, kdyby v tom seriálu nechali Jacka.

ALe povídky mi s Camem nevadí, když je v nich Daniel. To je jako slash H/D ..miluju Draca a POttera nesnáším a sama o něm píšu, prostě nevysvětlitelný paradox, který mi nevadí.

10 Eillen Eillen | 11. června 2008 v 12:19 | Reagovat

Jenže on by to KR nehrál stejně. Byl by to pořád ten samý parchant jako ve filmu. Změna charakteru podle mě byla možná díky odlišným hercům. Rozhodně bych se na to nedívala, kdyby ve filmu byl uzavřenej do sebe a pak najednou v seriálu jeden vtípek za druhým.

A ohledně toho, že by Jack zůstal v seriálu. Za cenu toho, aby byl jen v zasedačce a bavil se o misi, na kterou nemohl? To by bylo snad horší, než ho nechat odejít.  pro mě to byla vítaná změna.

11 Nex Nex | E-mail | Web | 12. června 2008 v 23:28 | Reagovat

to je krásné A realistické, čili úplně perfektní! :-)  Nestává se často, aby se povedlo obojí do textu tak pěkně rovnovážně zakomponovat, ale ty to umíš. Komenty nahoře mají pravdu, ty vzpomínky tam byly přesně to pravé ořechové.

Každopádně mám jedno své vysvětlení, proč lidi píšou i o postavách (nebo čtou ;-) , které neradi - jednoduše ty "správné" potřebují protiváhu. A kdo je lepší než zavilý neoblíbenec? Dá se zkrotit, dá se nesnášet, däjí se mu provádět drobné ústrky... XD A taky má jako neoblíbená postava výsadní právo a skoro povinnost, sdělovat té oblíbené všechny nepříjemné zprávy a postřehy - kamarádi nikdy nejsou tak otevření, přímí a "na plnou hubu" jako protivníci, to je známé... Takže proto jsou tak ideální doplněk. :-)))

12 Blanch Blanch | 13. června 2008 v 3:04 | Reagovat

ach jo..ne, už na to nemám nervy... napsala jsem komentář dlouhý asi na A4 a smazal se mi..seru na to, vyložene na to seru, nasrala jsem sama sebe.. tak..

Napíšu ho někdy jindy, až nebudu tak vzteklá :))

13 Colleen Colleen | Web | 13. června 2008 v 14:32 | Reagovat

Nex: Strašně moc děkuju, moc jsi mě potěšila :)

Blanch: jo, to naštve. Jsem jednou psala koment v angličtině a neposlal se.. to jsem málem vyletěla z kůže, protože já nad tím vždycky strávím strašně dlouho, aby to mělo aspoň trochu smysl :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.