Prokletí

20. června 2008 v 6:27 |  Střepy
Autor: Bilkis
Píseň: Vůně (Kde domov je náš?)
Fandom: HP
Páry: James/Lucius, Harry/Draco, Albus Severus/Scorpius
Věnováno: Eillen, které přeji, aby jí ty včerejší zkoušky vyšly. A Terezce, která se dnes v noci narodila.

Jedna píseň, tři pohledy, tři generace, tři lásky, trojí hořkost...

Tři lásky,
tři dny protkané emocemi
troje vrásky
tři slova: V lásce sami...

V tůni nad mlýnskou strouhou vteřinu pouhou zdrží se proud,
z víru nad bílou hrází rašící mlází vyráží z pout,
louky červených máků pod křídly ptáků oněmělých,
had, co kůži si svléká, z medu a mléka voněl mně líh.
"Copak, Pottere? Snad to není zamilovaný pohled, který vidím ve tvých očích?" zeptal se sladkým hlasem. Zíral jsem na něj s posvátnou úctou. Byl prostě dokonalý. Já jen malý Nebelvír ve třetím ročníku. On velký sedmák. Primus. Tón jeho hlasu mě obalil svými pouty a já ze sebe nedostal ani slovo. Zatáhl mě do jedné nepoužívané učebny a já se nechal. Měl s sebou láhev whisky.
"Jestli mě chceš, musíš jít blíž," zašeptal. Utekl jsem. Byl jsem jen malý chlapec, který nevěděl nic o světě. Až později jsem chtěl Lily. I když neměla tak krásné blond vlasy. Nechtěla mě. Stejně jako on. Až později řekla ano. A já jí dal všechno. I to, co jsem měl jen pro něj...
Výsměch a potíže s kázní, jsme snílci a blázni
tří generací,
s vráskami rytými dobou, čas zmařený mdlobou
se nenavrací,
v bronzu jen tyčí se kopí, lev uši své klopí,
tak kdo by se bál,
nečiny značené vinou se dějinami vinou,
ó, Bože, co dál?
§§§
Vůně potu a kůže, nad něhou růže cynický smích,
lásko, na konci léta osudy splétá ledový sníh,
vůně vody a prádla, chlastu a žrádla k opojení,
lež a zrosený džbánek pro mdlobný spánek pokolení.
Připadal jsem si tak bláznivě, když jsem klepal na dveře ve sklepení. Tak neurvale šťastný, přesto uvnitř mě bylo cosi, co vysílalo hořká bodnutí do celého mého těla. Smál se mi. Ale neřekl ani slovo. Věděl, že nechci nic slyšet, nic vidět, jen cítit. Jeho ruce na svém těle, jeho ústa beroucí si ta moje. Jeho vlasy mezi svými prsty...
Pak přišlo ráno a s ním bolest hlavy a duše. Potřeba zatemnila mou mysl, ale náhle jsem jasně viděl, jak bezmocné a trpké to bylo. Šel jsem do bitvy s pocitem, že je všechno jedno. Když ho nemohu mít navždy, nemusí další doba existovat. Přesto jsem vyhrál, zařídil si spokojený život, ale nikdy na něj nepřestal myslet...
Výsměch a potíže s kázní, jsme snílci a blázni
tří generací,
s vráskami rytými dobou, čas zmařený mdlobou
se nenavrací,
v bronzu jen tyčí se kopí, lev uši své klopí,
tak kdo by se bál,
nečiny značené vinou se dějinami vinou,
ó, Bože, co dál?
§§§
Schůzku nahradíš schůzí, belháním chůzi, povykem klid,
vůně piva a kvásku nahradí lásku, Boha a cit,
klec co náhražka křídel, kulturní příděl za umění,
dálky v zrcadle sklínky z prolhané skříňky na civění.
Byli jsme tak mladí, když jsme se poznali. Pouhých jedenáct let... Prožili jsme to krásně. Bojovali spolu, milovali se a teď se jen trpíme. V našem velkém domě ověnčeném díly významných umělců. Nikdy jsem jim nerozuměl a když se na to s odstupem času podívám, tak ani tobě. Večeříme v naší úžasné jídelně a ty mi vyprávíš, co jsi celý den dělal. Schůzka správní rady, tělocvična, jednání na ministerstvu kvůli obchodům. Zeptáš se mě, co jsem dělal já? Radši to nedělej, byl bys překvapen, jak plním své dny, když ty tu nejsi.
Váš a náš rod je pevně spojen. Zmijozel a Nebelvír. Tolik nenávisti, tolik přitažlivosti. A láska. Hořká, s nádechem strachu. Opojná. Jste naše proletí. A my vaše...
Výsměch a potíže s kázní, jsme snílci a blázni
tří generací,
s vráskami rytými dobou, čas zmařený mdlobou
se nenavrací,
nečiny značené vinou se dějinami vinou,
co dělat že máš:
navzdory otcům a synům se odhodlat k činům,
kde domov je náš, kde domov je náš?
Tady, přímo tady.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačulda469 Kačulda469 | Web | 21. června 2008 v 15:32 | Reagovat

Musím říct, že tato povídka je skvělá... s nádechem smutku, porozumnění a bolesti. Upřímně řečeno jsem skoro dojatá Albusem Severusem... Prostě skvělá povídka !!!

2 Eillen Eillen | Web | 22. června 2008 v 10:21 | Reagovat

Bilkis, díky moc za tuhle povídku. Je nádherná. Ještě jednou díky.

3 Profesor Profesor | 24. června 2008 v 13:22 | Reagovat

Hezká povídka.

4 Blanch Blanch | 27. června 2008 v 2:37 | Reagovat

No... já byla natěšená, co všechno v té povídce nenajdu(jsem příliš namlsaná pwpčkem), možná proto jsem mírně zklamaná, ale to není tím, že by to nebylo kvalitní, ty jsi kvalita sama a tahle miniatura je krásně emocionální.

Jen ..já jsem v tomhle šílený hnidopich, páč tyhle faktické chyby ze všeho trávím nejhůř...

Lucius byl o šest let starší než James, tudíž když byl Jimmy ve třetím ročníku, Lucius tam už nějaký čas nebyl.

Jen tohle :)

5 Bilkis Bilkis | 27. června 2008 v 5:41 | Reagovat

Díky za vaše komentáře! Moc mě těší.

Blanch: Díky, já mám v tomhle (myslím v době Pobertů) opravdu docela bordel... *stydí se* Ale snad mi to odpustíš.

6 Lilithka Lilithka | 31. července 2008 v 16:47 | Reagovat

Smutné, dokonalé, prostě by Bilkis.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.