Nehažte kamení

31. července 2008 v 14:25 |  Svíčky
Autor: Bilkis
Píseň: Nehažte kamení
Fandom: HP
Shrnutí: Proces, duševní monolog... Má nejmilovanější postava - uhrančivý netopýr, kouzelník mnoha schopností, ale hlavně člověk - Severus Snape!

Prosím, nehažte kamení,
nehažte kamení na mou tvář,
nosím ďáblovo znamení,
na čemž nic nemění svatozář.
Tváříte se, jak by nikdo z vás nikdy neudělal chybu. Co vy víte o tom, jak maximálně přitažlivý uměl být jeho ohnivý projev o tom, jaký bude svět, až ho zbaví mudlů. Co vy víte, jací skutečně jsou. Držíte se jen ve svých stádech. Nikdy jste je doopravdy nepoznali, že? Nikdy vás nikdo z nich nebil, nikdy nikdo z nich neutýral vaši matku. Nikdy vás neponižovali, nenadávali vám, nelámali vám ruce za to, že umíte kouzlit.
Stejně jste tu všichni jen ze zvědavosti. Jaký jiný důvod byste mohli mít? Chtěli jste mě vidět, že? Zlomeného... Ale to vám nedopřeji! Poslední člověk, který mě tak viděl, mě donutil, abych ho zabil. Chápete? Vidět někoho zlomeného znamená převzít zodpovědnost. A na to nikdo z vás nemá. Jsem si moc dobře vědom, jak na vás působí můj posměšný, ironický úšklebek. Abych nebyl, vždyť jsem ho trénoval celý život. Myslíte si, jak jste chytří a neomylní, ale to vy jste mi nasadili smrtijedskou masku. To vy jste mé údy vlámali do záhybů těžkého černého pláště.
Pár z vás zná pravdu. Právě ti, u kterých jsem o to ani za mák nestál! Ale už jsem si zvykl, že nedostávám to, co bych si přál. Obětoval mě. Ještě krutěji než sebe, ale to nikdo z vás nechce slyšet. Oni to vědí a to stačí k tomu, abych na ně nemohl pohlédnout. Nic od nich nechci.
A proto prosím, nechte těch ohledů,
nechte těch ohledů bezcenných,
děsím se vašich pohledů
přes hlavy sousedů upřených.
Nikdy jste nepatřili k nejdůvtipnějším, že? Vy malá skupinko zachránců světa! Potter, Weasley, Grangerová. Nedívejte se na mě těmi úpěnlivými pohledy, nemám, co bych vám ještě dal. Už jste vysáli všechno, co jsem mohl postrádat. Přijde vám to málo. Tak trochu to chápu... Vlastně ne.
Vaše přítomnost tady přitahuje pohledy. Vaše výpovědi otiskly noviny. Splnili jste si svou denní normu soucitu. A teď vypadněte. Táhněte co nejdál, protože jsem schopný vám to vyčíst. Zatím sice jen takhle. V duchu, jen pro sebe, ale může se stát, že vybuchnu. Cítím, jak sledujete každé hnutí mé tváře. Vždycky jste si o mě mysleli to nejhorší a teď snad čekáte na nějakou reakci, která by vám řekla, že jste neměli pravdu. U Merlina! Ani vy přece nemůžete být tak tupí! Ne, můžete... Už mám dost vašeho přesvědčení o tom, že jde každý zachránit. Nemůžete vždycky každého zachránit. Někdo o to dokonce ani nestojí, víte?
Za chvíli rozsudek hlasitě přednesou,
a potom poběží pro sako z pruhů,
prý pro můj posudek více mě nesnesou,
a naší mládeži půjde to k duhu.
Uvědomujete si vůbec, že nevnímám jediné slovo, které mi říkáte? Myslíte si, že na mě ještě zapůsobí soupis mých prohřešků? Ano, udělal jsem strašné věci, ale kdo by si pamatoval každý detail? Věřte mi, že jsem z nich neměl zvrácené potěšení. Neznásilňoval jsem své oběti. Ani za živa, ani mrtvé. Chcete mě zavřít? No prosím. Jak dlouho myslíte, že duševně zdravý člověk, který toho tolik spáchal, vydrží v Azkabanu? Polibek mi určitě nedarujete, že? Je to nehumánní. Najednou!
Nenávidíte mě... Dává mi to najevo jeden každý z vás. Musím se trochu usmívat nad vaší bláhovostí. Všichni jste přesvědčeni o tom, že mě váš názor zajímá... Pche, děláte, jako by jste mě neznali.
Blíží se konec slyšení, ale já se stejně nedokážu soustředit na to, co mi soudce říká. Nemohu odtrhnout oči od výjevu na lavici zlatého nebelvírského tria. Weasley drží Grangerovou kolem ramen, ona zase pevně svírá ruku Chlapce, kterého všichni oslavují, který si zuřivě kouše rty. Jděte pryč, prosím. Nechci, abyste to slyšeli, když vidím, jak se úporně snažíte věřit tomu, že mě neodsoudí.
"Na základě již zmíněných důkazů a výpovědí vám, Severusi Snape, oznamuji, že Starostolec rozhodl o vaší nevině a o okamžitém propuštění na svobodu!"
Spěchám, nechte těch proslovů,
nechte těch proslovů o scestí,
nechám na cestě k domovu
rezavou podkovu pro štěstí,
Díváte se stejně zděšeně, jako se já sám cítím. Předseda soudního tribunálu ještě něco říká, ale ani vy ho neposloucháte. A já ho přes vaše bučení neslyším. Ale je mi to jedno. Jsem svobodný! Svobodný! Po dvaceti letech si znovu mohu dělat, co sám uznám za vhodné. Slézáte z vyvýšených stupňů sem dolů, do soudního kotle. Ve tvářích máte jasně napsané myšlenky. Každý z vás by mě nejraději zabil. Syčíte na mě urážky, šťoucháte do mě. Není vám to nic platné. Jste mi volní.
Najednou se mezi nás někdo postaví. Potter. Díváte se na něj tázavě. Staví se proti vám. Nečekali jste to? Já ano. I když jsem o to nestál, poznal jsem ho dostatečně. Pomalu se utišují i ti nejhorlivější z vás. Už nemusím uhýbat před plivanci. Konečně totiž začínáte chápat, že jste prohráli. Když se síň vyprázdní, zůstaneme tu jen ve čtyřech. Otočíš se na mě. Tví dva přátelé stojí opodál. Mírně jim pokývnu a oni mi oplatí. Pak se můj zrak stočí na tebe.
Zvedneš ke mně oči a já v nich najednou vidím, že jsi dospěl. Všechna ta nevraživost kamsi zmizela. Jsem ti vděčný. Mám ti udělat radost a poděkovat? Nemyslím si. Rychle ti stisknu ruku a otočím se k odchodu. Vykráčím ze soudní síně a ani se neohlédnu. Nemusím. Vím, že přesně tohle jsi čekal.
pro štěstí, pro štěstí, pro štěstí...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eillen Eillen | 31. července 2008 v 14:31 | Reagovat

Bilkis, díky. Konečně tu zase je co číst. Je to krásné. Severuse miluji a zachoval se dokonale. Škoda, že mi nejde psát, hned bych taky něco zkusila sesmolit

2 Bilkis Bilkis | 31. července 2008 v 14:34 | Reagovat

Není zač, Eillen. K téhle písni jsem se chystala už dlouho a jsem ráda, že jsem konečně našla trochu odpovídající slova... :)

3 Profesor Profesor | 7. srpna 2008 v 11:48 | Reagovat

Moc hezká povídka. Severus se chová přesně, jak by měl. Hlavně se mi líbí ten závěr.

4 Bilkis Bilkis | 8. srpna 2008 v 9:00 | Reagovat

Díky! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.