Nepovedená cesta

9. září 2008 v 8:25 | Bilkis McFir |  Střepy
Fandom: crossover HP, SG
Postavy: Severus Snape, Cameron Mitchell, Daniel Jackson
Info o povídce: Co se stane, když se do velitelství hvězdné brány dostane Severus Snape?
Psáno do Memoriálu Oskara Wildea.
Úloha osobnosti v dějinách sestává prakticky z ochoty dotyčné osobnosti zemřít nebo nechat se zabít dříve, než stačila odvolat.

"Američani," zavrčel si pod vousy, když si prohlédl místo, kam se přemístil. Byl u nějakých divných dveří, znaky na jejich obvodu nepoznával, ale nepřišly by mu srozumitelné, ani kdyby byl odborníka na zaklínačské znaky, což nebyl. Oprášil si hábit a chtěl se otočit, když v tom za sebou zaslechl cvaknutí jakéhosi mechanismu. Znělo zlověstně. To si na něj určitě zase něco vymysleli. Chytráci! Měl by říct Akademii, že ne kongresy do Ameriky jezdit nebude.
"Ani hnout," ozvalo se za ním a on se překvapeně otočil. Hábit mu zavířil kolem těla a on se cítil dokonale ve své kůži. Ovšem jen do chvíle, kdy ho kdosi bleskovou rychlostí srazil na zem, přetočil na břicho a zkroutil mu ruce za záda. Usykl. Zrak mu padl na podrážky těžkých bot, které měl u hlavy. Chtěl se podívat nahoru, na jejich majitele, ale bylo mu to znemožněno vahou člověka, který ho pevně přidržoval na zemi.
-*-
Cameron Mitchell seděl v jídelně, když uslyšel alarm. Tiše zaklel, ale rychle se zvedl od stolu a utíkal k prostoru brány. Po cestě narazil na Teal`ca a Valu. Jediný pohled na ně mu ukázal, že také neví, co se děje. Doběhli dovnitř a sledovali, jak se nějaký muž v hábitu snaží dostat ze sevření.
Plukovník Mitchell přešel k tomu muži a stoupl si pár centimetrů od něj. S pomocí vojáka postavil neznámého na nohy a rychle mu nasadil pouta.
"Teď mi řekni, jak si se sem dostal, aniž bys aktivoval bránu," pronesl klidně a podíval se neznámému do očí. Ten však jeho pohled opětoval bez jediného slova. Mitchel ho postrčil směrem ke dveřím, odhodlaný z něj informace dostat za jakoukoliv cenu.
-*-
Severus proklínal den, kdy kývl na nabídku Akademie. Ruce mu svírala kovová pouta. Věděl sice, že by stačilo jedno mávnutí hůlky a mohl být zase volný, ale jak se k ní měl dostat, když byl spoutaný? Snažil se opatrně dosáhnout na svou kapsu tak, aby si jeho počínání nikdo nevšiml. Bohužel vyšly na chodbu, právě když nahmatal konec hůlky. Jasné světlo zářivek ho oslepilo a hůlka mu vyklouzla z ruky. Spadla na zem, dřevo trošku cinklo a Severus zaklel.
"Ale, ale, copak to tu máme?" zaslechl hlas muže, který šel před ním a teď se otočil. Zvedl ze země jeho hůlku a protočil ji v prstech. Podíval se na něj zamyšleným pohledem, ale znovu se otočil a vydal se chodbou dál.
Šli dlouho, ale nakonec došli k malé místnosti. Vešli dovnitř a Severus pochopil, že se jedná o celu. Nevypadala sice jako ty v Azkabanu, ale byla to cela. Přemýšlel, co se stalo, že ho chtějí zavřít. Byl posazen za stůl, a muž, který ho sem doprovázel, se posadil z druhé strany. Podíval se na něj vážným pohledem. Severus se pokusil zaujmout svou oblíbenou pózu, ale zjistil, že si ruce na prsou prostě založit nemůže.
"Takže, jak jste se sem dostal, aniž by došlo k aktivaci brány a co tu vůbec děláte? A co je tohle?" zeptal se Cameron a ukázal na dřevěnou hůlku, kterou položil na stůl mezi ně. Severus se na něj zamračil, ale muž jako by si toho ani nevšiml.
"Nevím, o jaké bráně to mluvíte! Normálně jsem se přemístil. A jsem tu na kongresu. A tohle," ukázal spoutanýma rukama na stůl, " je moje hůlka!"
"Takže vy jste sem jen tak přemístil, vůbec nevíte, o jaké bráně mluvím a ještě mi chcete tvrdit, že jste tu na kongresu. Podívejte, vymyslete si lepší výmluvu, protože na vtipy, tu rozhodně nemáme náladu!"
"Já nežertuji," pronesl Severus ledovým hlasem. Cameron se jen pousmál, otočil se a odešel z místnosti. Stráže zůstali u dveří a Severusovi nezbývalo nic jiného, než čekat. Bez hůlky nemohl dělat absolutně nic.
-*-
Cameron mezitím došel do Danielovi pracovny a sledoval, jak se člen jeho týmu trápí nad překladem tabulky.
"Budeš stát mezi dveřmi ještě dlouho nebo mi řekneš, proč si přišel?" ozval se Daniel, aniž by vzhlédl od překladu.
"Chtěl jsem ti jen říct, že máme nezvaného návštěvníka. Najednou se objevil v prostoru brány. Ta se ale vůbec neaktivovala. Navíc měl v ruce tohle," ukázal mu dřevěný klacík, "a tvrdí, že je to hůlka. Takže je to buď blázen a nebo ještě větší cvok." Daniel se zadíval na předmět a po chvíli přešel ke Cameronovi a sebral mu hůlku z ruky.
"A nebo je tu možnost, že mluví pravdu," řekl bez jediného zaváhání a vrátil hůlku Cameronovi, který na něj koukal jako na blázna.
"Děláš si doufám legraci?" zeptal se opatrně a raději ani nechtěl slyšet odpověď.
"Ne, vážně. Vezmi si Egyptské bohy a jejich pyramidy. Lidi se mi taky smáli a já měl nakonec pravdu. Nebo Oriové a moc, kterou od nich mají Převorové. To by se taky dalo zařadit mezi kouzla. Tak proč by ten člověk nemohl mluvit pravdu?" Cameron jen zíral, tohle byly velmi logické argumenty.
"Tak jo, připusťme, že kouzla existují. Ale neříkej mi, že pomocí tohohle klacíku se dá čarovat. To je jako bych řekl, že Harry Potter žije a není to jen knižní postava."
"Co ty víš," pronesl jen Daniel, ale v koutcích mu cukalo. I jemu se to zdálo směšné.
"Musím se vrátit k jeho výslechu. Chceš jít se mnou?" zeptal se nakonec Cameron a Daniel přikývl. Potřeboval si odpočinout od překladu a tohle vypadalo na velmi zajímavou situaci.
Společně došli do místnosti, kde seděl neznámý. Cameron naznačil strážím, že mohou odejít.
"Takže, začneme od začátku. Kdo jste a co tu děláte?"
"Jmenuji se Severus Snape, nositel Merlinova řádu prvního stupně, profesor lektvarů a přijel jsem na zatracený kongres! Vy z toho vždycky musíte dělat vědu. Už sem v životě nedorazím, protože minule mi z postele skákaly gumové myši a předminule mi někdo do pití namíchal uspávací lektvar, takže mě na mou přednášku museli budit," řekl otráveně.
Cameron se otočil na Daniela s pohledem, který jasně říkal, co si o neznámém myslí.
"A co dělá Harry? Nebo Lupin?" zeptal se ironicky a čekal na reakci. Daniel se snažil tvářit vážně, ale nedařilo se mu to.
"Nechcete mi vysvětlit, proč bych se měl zajímat o toho rozmazleného spratka, nebo dokonce o toho špinavého vlkodlaka?" zašklebil se Severus a úplně se pod tou představou otřásl. Na tohle opravdu neměl nervy.
Daniel se přestal usmívat. Tady něco nehrálo. Ten člověk nevypadal jako blázen, ale to, co jim tu říkal, bylo zvláštní.
"Mitchell, na slovíčko," chytil svého společníka za rukáv a naznačil, aby šel za dveře. "Tohle je zvláštní. Ten člověk buď žije v představě nebo mluví pravdu. A podle té hůlky," nechal větu nedokončenou a čekal na Cameronovu reakci.
"Ty chceš říct, že ten cvok vedle je opravdu Snape? Jacksone, měl bys přestat tak moc pracovat. Nedělá ti to dobře. Dneska se vším prašti a jdi si lehnout. Fakt toho máš dost."
"Nechovej se ke mně jako bych byl blázen," pronesl trošku naštvaně, "protože nejsem. Vím, že většinu času trávím nad překladem, ale nemůžeš po mně chtít, abych toho nechal. Zvlášť teď, když je to tak důležité. Nic mě nepřinutí, abych polevil."
"Já vím, dokonce ani to, co je mezi námi," pronesl Cameron potichu, aby je nikdo neslyšel, otočil se a vešel do výslechové místnosti.
"Takže, pane Snape, bohužel vám musím oznámit, že tady se žádný kongres nekoná," řekl když vstoupil zpátky do místnosti. Severus se na něj zamračil. Jistě, pomyslel si, nemohl jsem čekat nic jiného. Jednou ty proklaté Američany uřknu. Všechny! Navenek ale nedal nic znát. V té chvíli vstoupil do místnosti i druhý muž. Severus si velmi dobře všiml vyčítavého pohledu, který vrhnul na svého kolegu. Bylo v něm něco, co ho zarazilo. Zúžil oči do tenkých čárek a zamyšleně muže pozoroval, ne nadarmo byl dlouhá léta výborným špehem. Postřehl jemné chvění, které mezi nimi plápolalo a nepěkně se usmál.
Toho si však Daniel s Cameronem nevšimli. Sledovali Snapea a čekali na jeho reakci. Severus se jen pousmál. Nehodlal jim už nic jiného říct. Jenže oni měli další trumf.
"Při prohlídce jsme u vás našli pár ampulí s neidentifikovatelnou směsí," pronesl klidně Cameron a kývl ke kameře. Dveře se rázem otevřeli a dovnitř vešel voják s lahvičkami, "a vy mi teď řeknete, co se v nich ukrývá. Já se pak rozmyslím, jestli vám budu věřit a nebo ne. Což by pro vás ale nebylo zrovna příjemné. Věřte mi."
Severus mlčel. Teď se hrála vysoká hra. V ampulkách se ukrýval jeho dlouholetý výzkum. Pokud by o ně přišel, znamenalo by to deset let práce pro nic. Musel zachovat chladnou hlavu. Už se nadechoval k odpovědi, když se okolo ozval alarm. Cameron se otočil a následován Danielem utíkal k bráně. Stráž zaujala svá místa.
Severus přemýšlel a analyzoval celou situaci stále znovu a znovu a pořád docházel ke stejnému výsledku. Zřejmě náhoda. Nevěděl, kde je, jen něco o jakési bráně, možná ovlivnila jeho přemístění. Kdyby totiž byl mezi kouzelníky, nepokládali by mu takové otázky. Nebo ho možná chtěli jen zmást.
-*-
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.