Nepovedená cesta - část druhá

9. září 2008 v 8:26 | Bilkis McFir |  Střepy
Jelikož blog nemá rád dlouhé texty, musela být povídka rozdělena. Zde je pokračování

Cameron už podruhé v dnešním dni utíkal k bráně. V půlce cesty se však prudce zastavil. Daniel, který to nečekal, do něj vrazil a jen taktak se udržel na nohou.
"Hej, co se děje?" zeptal se, když byl odstrkován stranou. Kolem procházela doktorka Lamová a starala se o dva poručíky z SG-5. Už jim bylo jasné, co znamenal alarm. Šli za zraněnými a čekali, až jim doktorka dá nějaké informace. Než vyšla, připojil se k nim generál Landry.
"Nějaké nové zprávy?"
"Ne pane. Zatím nic," odpověděl Daniel. Po chvilce se otevřeli dveře a vyšla doktorka.
"Nemám dobré zprávy. Ta nemoc je určitě dílem Převorů. Je to něco nového a netuším, co má způsobit, ani jak dlouho bude trvat, než umřou."
"Oni umřou?" zeptal se Cameron skepticky.
"Viděl jste někdy nějakého nemocného, který by přežil, když je Převor nakazil?" zeptala se ironicky doktorka a Cameron musel souhlasit, že má pravdu. Pokud rychle nevymyslí něco účinného, budou dva muži mrtví a možná další nakažení.
Daniel je přestal poslouchat. Měl plán. Odpojil se od nich a utíkal ke Snapeovi. Jestli je tím, kým tvrdí, že je, tak by nám mohl pomoct, pomyslel si a přidal. Za chvíli byl u zatčeného.
"Mám návrh, který tě bude zajímat," pronesl klidně a doufal, že se mu podaří Snapea přesvědčit.
"Nemyslím si, že mi můžete nabídnout cokoliv, co by mě zajímalo," řekl Severus ironicky a zašklebil se na něj v imitaci upřímného úsměvu.
Daniel obešel stůl a naklonil se k Severusovi. "Myslím, že mohu. Když mi pomůžeš, já ti dám hůlku. Ty budeš moc odejít a všichni budou spokojeni. Když mi ale nepomůžeš, vlastnoručně před tebou hůlku zlomím, dovedu tě k nemocným a s radostí budu čekat, až se nakazíš. Pak už bude jen na tobě, zda nám pomůžeš vynalézt lék nebo si klidně umřeš."
Nechápal, kde se v něm vzal všechen ten vztek, ale věděl, že svá slova myslí upřímně. Tenhle člověk pro něj neznamenal vůbec nic. Pokud jim nepomůže, a oni sami na nic nepřijdou, umřou. O jednoho mrtvého víc nebo míň už nehrálo roli.
Severus se na něj zamyšleně podíval. Tušil v něm víc, než se dostalo na povrch. V tuhle chvíli mu byl nebezpečný, ale nehodlal se vzdát nějakému mudlovi jen tak bez boje. Nebo alespoň bez řádné lekce a uštěpačných poznámek. "Umřít ještě dlouho nehodlám, ale to, co jste mi tu nabídl, je za moje služby a vědomosti poněkud málo, nemyslíte?" zeptal se tiše, ale naprosto zřetelně.
"Svoboda ti přijde jako málo? Dobrá, spolupracovat nechceš, nemusíš. Tvrdíš, že jsi Severus Snape, takže jsi i mistr v lektvarech. Z čehož usuzuji, že ty lahvičky, které jsme ti zabavili, budou obsahovat něco velmi důležitého, jinak bys je na ten svůj kongres nevozil. Takže tě vlastně nepotřebujeme. Podejte mi hůlku!" křikl na jednoho ze straží a vzal si úzký klacík do ruky. "Díky za spolupráci," pronesl klidně a napjal svaly na rukou, aby měl sílu zlomit hůlku.
Severus i bez hůlky ovládal Nitrozpyt. Sice jen omezeně, ale na to, aby poznal, že ten muž mluví pravdu, mu to stačilo. Věděl, že je schopný hůlku zlomit, ale také, že mluví pravdu ohledně toho, že mu ji vrátí, když jim pomůže. Jeho jedinou nadějí bylo spolupracovat. Neměl však v plánu vypadat zoufale. Ve tváři měl ledový klid, když odpovídal. "Ve špatné kombinaci tvoří lektvary jed, který zabije do jedné vteřiny. Beze mě nepřijdete na správné složení. Nejde jen o kombinaci lektvarů, ale zároveň o poměry množství. Ten lektvar dokáže zachránit člověka před smrtí, ale musí se kvůli němu obětovat někdo jiný. Jste ochotný položit svůj život za dva vojáky, kteří pro vás nic neznamenají? Co by na to řekl váš přítel." Severus nezapomněl zdůraznit slovo přítel. Danielovi došlo, že poznal jeho vztah s Cameronem.
"Myslím, že tohle rozhodnutí je jen mé. Pokud to zachrání lidské životy, tak ano. Jsem ochoten se obětovat." Severus byl překvapený. Tohle by do toho člověka neřekl. Nic však na sobě nedal zdát.
"Budu potřebovat mramorovou misku a skleněnou lžíci," pronesl klidně a sledoval, jak Daniel odchází pro požadované věci.
-*-
"Hej, Jacksone, kam jdeš?" křikl na něj Cameron a připojil se k němu.
"Pro mramorovou misku a skleněnou lžíci," pronesl klidně a šel dál do svých komnat, kde věděl, že je miska. Lžíci pak hodlal najít v laboratořích.
"A můžeš mi říct na co to potřebuješ?"
"Pro Snapea. Udělá lektvar proti té nemoci."
¨
"A jak víš, že bude fungovat?" zeptal se ironicky Cameron, "A hlavně, co za to bude chtít?"
"Jen svoji hůlku a možnost odejít."
"A ty si mu to slíbil?"
"Ne, já mu to navrhl." Vstoupili do Danielova pokoje a Cameron za sebou práskl naštvaně dveřmi.
"Hele, je to jediná šance, jak je vyléčit. Když si dopředu odlijeme z lektvarů a posléze si zapamatujeme postup, budeme schopni ten lék vyrábět dál. Myslím, že za to nám to stojí. Dělám to hlavně pro tebe. Nemohl bych se dívat, jak umíráš." A tak raději umřu sám, dodal si v duchu a políbil Camerona.
"Doufám, že víš co děláš a máš všechno pod kontrolou." Daniel jen kývl na souhlas a odešel do laboratoře pro skleněnou lžíci.
-*-
"Tak tady jsou všechny ingredience, můžete začít," ozval se Daniel od dveří a přinesl Snapeovi lektvary a misku s lžíci. Ten se bez jediného slova dal do práce. V místnosti bylo ticho. V místnosti nad nimi je sledoval Cameron. Po půlhodině se Severus nadzvedl a podíval se Danielovi do očí.
"Teď je to jen a jen na vás. Opravdu jste ochotný se obětovat?" Cameron nadskočil, zapnul mikrofon a promluvil k Danielovi.
"O čem to sakra mluví? Nikdo se obětovat nebude!" Daniel se přes sklo zadíval Cameronovi do očí a smutně se pousmál. Bylo to jeho rozhodnutí. Pomalu přešel ke Snapeovi. Vyndal z kapsy nůž a podal mu jej. V druhé ruce svíral hůlku. Rozhodl se mu uvěřit a hůlku mu dal už teď.
"Typicky nebelvírské," pronesl ironicky. Poté uchopil Daniela a naklonil mu krk nad misku. "Lhal jsem vám. Stačí jen jediná kapka krve," zašeptal mu do ucha, pustil ho, přivolal si lahvičky s lektvary a přemístil se pryč.
Daniel se narovnal. Tohle opravdu nečekal. Cítil, jak z něj spadl veškerý strach. Řízl se do prstu a nechal skápnout krev do misky. Lektvar změnil barvu na karmínově rudou. Opatrně vzal misku do ruky a šel na ošetřovnu. Neslyšel Cameronův hlas, který mu celou cestu nadával. Předal doktorce lektvar a odešel do svého pokoje.
"Proč si to sakra chtěl udělat?!" zeptal se naštvaně Cameron a Daniel se rozhodl odpovědět.
"Protože tě miluji a nemohl bych sledovat, jak se trápíš."
"Rozhodně bych se trápil míň, než vědomím, že si kvůli mně umřel. Tohle mi už nikdy nedělej. Jasný, Jacksone?"
"To ti slíbit nemůžu," odpověděl popravdě Daniel a políbil Camerona dřív, než stihl začít protestovat.
"A nemysli si, že je to téma uzavřené," zamumlal Cameron, než mu polibek začal vracet.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Profesor Profesor | 9. září 2008 v 17:01 | Reagovat

Hezká povídka.

2 Lucia Lucia | 9. září 2008 v 19:03 | Reagovat

Super!!!!! Ja chcem dalsie podobne poviedky! Su neobycajne zaujimave

3 Falkira Falkira | 10. září 2008 v 10:04 | Reagovat

Velmi zajímávé. :) A Severus je vážně úžasný. :))

4 Eillen Eillen | 10. září 2008 v 18:58 | Reagovat

Lucia: Budou, neboj budou. Sice zatím nevíme jak to propojíme tentokrát, ale budou :-)

Falkira: Bilkis bude nadšena touhle pochvalou :-)

5 Bilkis Bilkis | 11. září 2008 v 13:17 | Reagovat

Eillen má pravdu, Falkiro, jsem nadšena touhle pochvalou! Jsem ráda, že se líbí.  A snad brzy napíšeme ještě něco podobného. :)

6 Bjanka Bjanka | 16. září 2008 v 16:58 | Reagovat

Je to vážně super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.